Dept. of mathematics Různé
Server newton


Isaac Newton (1642 - 1727)

Novinky serveru newton jsou zatím zde.

Obsah

Úvod

Server newton má dva procesory Xeon 1.7 GHz/256k cache a je osazen 1GB paměti RAM (plus další GB pro swap). Instalován je operační systém Linux, jádro 2.4.25 SMP. Disky pracují na Ultra Wide SCSI sběrnici. Celkově cca 100 GB diskové kapacity.

Počítač newton slouží jako:

Všechny tyto vlastnosti jsou podrobně popsány v letáčku Informace o počítačích V, který byl rozdán zaměstnancům katedry v papírovém provedení.

Za nejdůležitější považuji právě poslední vlastnost, tj. že se počítač newton dá použít jako server X aplikací například z Xappealu v DOSu nebo z jiného X window systemu v UNIXu. Tato vlastnost není ve výše zmíněném letáčku rozepisována, protože se během času budou rozšiřovat její možnosti. Aktuální informaci o možnosti použít newtona jako server X aplikaci najdete především na této stránce.

Terminologie a princip připojení

Na svém (lokálním) počítači můžete spustit Xappeal z DOSu, nebo program X v Linuxu nebo podobný program. Program může být konfigurován tak, že se připojuje k serveru newton (objeví se "Welcome to newton" a prompt pro přihlášení uživatele). Tomuto programu budeme říkat jednoduše a trochu nepřesně X-terminál. Správně bychom jej měli pojmenovat X server, ale slovo server je v této situaci pro laika matoucí, proto se tomuto termínu snažím vyhnout.

Veškeré aplikace, které se v X-terminálu zobrazují, běží fakticky na serveru newton. X-terminál předává do sítě informace o vaší aktivitě (myš, klávesnice) jednotlivým aplikacím na newtonu. Aktivní aplikace informuje zpětně X-terminál po síti o tom, jak se má vykreslit/pozměnit vzhled jejího okna. Síť je v tomto režimu často méně zatížena, než kdyby aplikace běžela přímo na klientském počítači a pracovala s daty na síťových discích, připojených pomocí NFS.

Na naší katedře může běžet maximálně 12 Xappealů z DOSu současně (podle licenčních podmínek k tomuto programu). Jste-li třináctí, máte smůlu a X-terminál tímto způsobem nespustíte.

Vřele doporučuji místo DOSového Xappealu spouštět Linuxový X-terminál. Získáte tím tyto výhody:

V učebně je možné použít Linuxový terminál takto:

  1. V bootovací nabídce zvolte Linux.
  2. Na login prompt odpovězte uživatelským jménem newton. Heslo není třeba vyplňovat. Otevře se grafika a můžete se přihlásit do newtona pod svým uživatelským jménem a heslem.
  3. Po ukončení práce ukončíte grafiku pomocí Alt-Ctrl-Backspace. Všechny otevřené procesy na newtonovi se tím ukončí.
  4. Počítač vypněte až po zaparkování systému pomocí Alt-Ctrl-Del!!

Ačkoli se dá konfigurovat uživatelské prostředí X window system v Linuxu tak, že vypadá velmi podobně, jako OpenWindows na SUNu, doporučuji raději nechat implicitní nastavení podle fvwm, což vytváří nepatrně odlišný vzhled okének. Aplikace jsou testovány administrátorem zvláště v tomto prostředí.

Při popisu jednotlivých aplikací uvedu nejprve příkazový řádek, kterým lze aplikaci spustit, dále v závorce zdroj dalších informací a konečně zmínku o tom, zda je aplikace spustitelná ze základní nabídky (menu) a jak. Pak následuje velmi stručná informace o vlastnosti aplikace. Například:

Zde je řečeno, že se aplikace spouští jako convert, podrobnější informace získáme z manové stránky příkazem man convert a v základní nabídce (menu) není aplikace obsažena.

Konfigurační soubory

Ve svém domovském adresáři si můžete připravit tyto konfigurační soubory:

Tyto soubory nemusejí existovat. Začnete je používat až tehdy, když budete chtít po systému něco nestandardního.

Pokud budete používat TeX z Emacsu klávesou F7 a budete častěji pracovat s dokumenty v LaTeXu místo plainu, pak asi budete chtít, aby klávesa F7 startovala cslatex místo implicitního csplainu. V takovém případě přidejte do souboru .emacs řádek:

    (setq tex-run-command "cslatex")

Většinou máte .emacs prázdný nebo žádný. Proto požadovaný řádek zanesete do souboru jednoduše takto:

    cd
    echo "(setq tex-run-command \"cslatex\")" >> .emacs

Základní obsluha systému

Základy práce s UNIXem jsou bohatě dokumentovány. Plno odkazů na dokumentaci najdete na tzv. školičkách. V dalším textu této sekce je jen velmi stručná zmínka o užitečných vlastnostech implicitní konfigurace fvwm, X-terminálu a shellu.

Levým tlačítkem myši (nad volnou plochou) vyvoláte českou nabídku programů a základních možností. Ukončení práce je možné jednak vyvolat ze zmíněné nabídky a jednak trojkombinací Alt-Ctrl-Backspace.

Aplikace je aktivní (je do ní možno zapisovat), pokud je myší kurzor nad plochou jejího okénka. Na nic přitom nemusíme klikat. Aktivní okénko poznáte podle zvýrazněné barvy.

Každé okénko má v pravo nahoře plný čtereček a mrňavý čtereček. Klikneme-li myší jednou po plném čterečku, měníme velikost okénka skokem. Klikneme-li po něm dvakrát, okénko ze roztáhne na celý X-terminál. Kliknutí na mrňavý čtereček převede aplikaci do ikony. Kliknutí na zbylý rám vystrčí okénko ven před ostatní okénka a dvojí kliknutí na rám schová okénko někam dozadu. Prostřední tlačítko na rámu rozvinuje nabídku, z nichž nejdůležitější je "Delete" (zničí okénko) a "Destroy" (ukončí celou aplikaci, která tím pádem opustí i případná další okénka). Stejně se chová čtereček vlevo na rámu se znakem minus. Chytnutí okénka myší v rohu umožňuje měnit jeho velikost.

Při startu nové aplikace se objeví prázdná mřížka, kterou umístíte tam, kde vám to nejvíce vyhovuje a pak teprve kliknete myší, aby se mřížka proměnila ve skutečné okénko. Další vlastnosti jednotlivých okének fvwm zjistíte samostatným experimentováním.

Pracovní plocha fvwm se skládá z devíti stejně velkých částí, přičemž obrazovka ukazuje jen jednu část (a obvykle ještě neúplnou). Mezi jednotlivými částmi lze přepínat pomocí Ctrl-šipka nebo kliknutím na vybranou část v levém horním rohu obrazovky, kde je trvale zobrazena zmenšenina celé pracovní plochy. Aplikace v okénku mohou výjimečně "přečuhovat" do sousedních částí. Pomocí prostředního tlačítka myši lze ve zmenšeném náhledu pracovní plochy (vlevo nahoře) přesunovat aplikace do libovolných částí.

Je-li na monitoru zobrazena jedna část jen neúplná (tj. není zobrazena až do kraje), pak lze myškou "drcat" do okrajů obrazu a tím posunovat náhled v jedné části. Pokud vás tento režim rozčiluje, zvolte vyšší rozlišení monitoru (zkuste trojkombinaci Ctrl-Alt-Numerické+). Je třeba hledat kompromis mezi množstvím zobrazených informací a ještě únosným rozlišením monitoru, při kterém neničíme oči. Máme-li slabou grafickou kartu a malý monitor s nízkým opakovacím kmitočtem, pak se tento kompromis hledá velmi špatně.

Levým tlačítkem myši na textové ploše můžete obkreslit nějaký text, který je tím připraven v přechodné paměti. Prostředním tlačítkem myši pak tento text "vysypete" do kterékoli jiné aplikace, která je připravena přijímat textové informace. Nemáte-li prostřední tlačítko, pak můžete konfigurovat svůj X-terminál tak, aby emuloval toto tlačítko současným stiskem levého i pravého tlačítka. Až se s tímto náhradním řešením dost navztekáte, určitě si poběžíte koupit do nejbližšího krámu třítlačítkovou myš. Máte-li třítlačítkovou myš, ale prostřední tlačítko nefunguje, zkuste se jí podívat na bříško, zda tam nemá přepínátko na režim tří tlačítek.

Mezi užitečnou vlastnost shelu v příkazovém řádku řadím schopnost doplnit název souboru na úplný (pokud je zapsán jednoznačný začátek) klávesou TAB. Také klávesa "Šipka nahoru" umožňuje vracet se k už porovedeným povelům a běžnou úpravou (šipkou doleva) lze tento povel modifikovat.

Přidržíte-li Shift a zmáčknete pravé tlačítko myši nad xtermem, můžete zvolit různě velký font pro xterm. Držením Shift a různými tlačítky myši lze měnit další vlastnosti xtermu.

Čeština v systému

Protože X-terminál je často realizován programem Xappeal z DOSu, nelze češtinu řešit globálně pro všechny aplikace. Problém rozdělme na tři části:

České fonty v systému

Tento problém je důsledně vyřešen. Na počítači newton beží tzv. font server, který nabízí bohatou sadu českých fontů pro X-terminály v kódování ISO8859-2. Jednotliví klienti (X-terminály) mohou z tohoto font serveru fonty číst a používat. Tato vlastnost je konfigurována na všech počítačích v učebně. Bude-li mít někdo zájem instalovat X-terminál podobným způsobem u sebe v kanceláři, může se obrátit na administrátora sítě. Je to poměrně nenáročná záležitost.

Toto řešení je z pohledu administrátora sítě výhodné, protože čtou-li všichni klienti fonty z font serveru, pak stačí instalovat nové fonty jednoduše na jediném místě (totiž na serveru newton) a jsou rázem k dispozici všem klientům.

Vidíte-li tento text správně česky například v programu Netscape při použití X-terminálu na naší katedře, pak vězte, že váš program přečetl použité fonty z font serveru z počítače newton.

Česká klávesnice

Tento problém je (zatím) vyřešen jen částečně. Českou klávesnici lze zapnout (a samozřejmě též vypnout) pouze v editoru Emacs a v xtermu. Na SUN OS (lokální provoz) byla čeština k dispozici jen v editoru Emacs.

Aby byla česká klávesnice k dispozici pro všechny aplikace globálně, musely by umět všechny použité X-terminály českou klávesnici akceptovat, což například Xappeal z DOSu neumí. Proto je česká klávesnice řešena až na úrovni jednotlivých aplikací, které běží v serveru newton.

Česká klávesnice se zapíná jednotlivě pro každé okénko editoru Emacs zvlášť a pro každý xterm zvlášť pomocí klávesy Pause. Stejnou klávesou se čeština vypíná. Skutečnost, že je česká klávesnice k dispozici v xtermu, rozšiřuje podstatně původní možnosti češtiny ze SUNu. Česky lze totiž psát například v programu pine nebo v databázi studentů, protože tyto aplikace běží v xtermu.

Po zapnutí češtiny se chová klávesnice jako český psací stroj s jedinou výjimkou: totiž že se nepřehazuje Y a Z. Viděl jsem plno lidí, kteří dělají překlepz takového tzpu a jsou y toho nešťastní. Já osobně jsem nikdy v životě takový překlep nespáchal, protože důsledně dodržuji zásadu: nikdy nesahám na klávesnici, kde jsou tato písmena přehozena.

Při české klávesnici je možné přidržet klávesu Alt a získat tím původní význam klávesy. Například klávesa [5] se v českém režimu chová jako ř, při Shiftu dává 5, při Altu dává také 5 a při Alt Shiftu dává %. Nebo klávesa [;] dává v českém režimu ů, při Shiftu dává ", při Altu ; a při Alt Shiftu dává dvojtečku.

Klávesa [=] je tzv. "mrtvá klávesa". Je-li zmáčknuta bez Shiftu, bude následující písmeno čárkované a je-li zmáčknuta se Shiftem, bude následující písmeno háčkované (nebo v případě U kroužkované). Je-li po mrtvé klávese použita klávesa bez významu písmene s možným akcentem, použije se původní význam klávesy z anglické klávesnice. Například dvakrát za sebou zmáčknutá klávesa [=] vytvoří jedno =.

Editor Emacs je vybaven v Linuxu poměrně příjemnou vlastností: Nepodíváte-li se na stav klávesnice a za4nete ps8t nap59klad takto, pak kombinace Alt-Pause nejen přehodí dodatečně do české klávesnice, ale navíc opraví nesprávný text až po začátek řádku automaticky. Podrobněji o počeštění v Emacsu viz /src/emacs-czech-3.5/emacs-czech.texi nebo .dvi.

Konverzní programy mezi kódováními

Všechny programy pro dílčí konverzi pracují jako filtr, pokud nemají žádný parametr. Je-li dán jeden parametr, jedná se o vstupní soubor a výstup je směrován na terminál a při dvou parametrech označuje první vstup a druhý výstup. Příklady:

   cat soubor | iso2kam | lpr   ... bez parametrů
   iso2kam soubor | lpr         ... jeden parametr
   iso2kam soubor soubor        ... dva parametry, soubor bude konvertován
   ---------- Toto je příklad pro /bin/csh: ------------------
   foreach i (*.tex)
   foreach> echo $i
   foreach> kam2iso $i $i
   foreach> end                 ... konvertují se všechny soubory *.tex
   ---------- Toto je stejný příklad pro /bin/bash: ----------
   for i in *.tex ; do
   > echo $i 
   > kam2iso $i $i
   > done                       ... konvertují se všechny soubory *.tex
   -----------------------------------------------------------

Další konverzní varianty si můžete vytvořit sami zkopírováním třeba /usr/local/bin/kam2iso do ~/bin a jednoduchou modifikací zkopírovaného scriptu.

Kromě možnosti konverze z příkazového řádku existuje další možnost konvertovat text uvnitř editoru Emacs. Natáhněte do něj text a označte jej jako blok (například celý soubor jako blok označíme C-x h, nikoli C-x C-h) a dále vyvolejte z nabídky Czech konverzi "to ISO8859-2". Emacs "očichá" označený blok a zjistí sám, jaké má vstupní kódování a překóduje jej do ISO8859-2. Výsledek vidíte okamžitě na obrazovce. Nemusíte tedy ani znát výchozí kódování souboru.

Tiskárny

V UNIXu se předpokládá tisk pouze ve dvou režimech. Buď jednoduchý ASCII text (holý textový soubor) nebo PostScript. Nic mezi tím. Tisknout na tiskárny v jakémkoli jiném režimu se raději nepokoušejte. Tisk z TeXu na tiskárny bude popsán v samostatné sekci o TeXu u hesla dvips.

Všechny naše síťové tiskárny virtuálně zvládají PostScript, protože se o to postará tiskový server, který na PostScriptové úlohy pro nePostScriptové tiskárny aplikuje Ghostscript.

Tisk z Netscape v češtině provedete tak, že do okénka s textem "print command" napíšete czprint | lpr. Můžete přidat pomocí parametru -P název tiskárny (například czprint | lpr -Plj4. Seznam názvů tiskáren je uveden níže.

Každý uživatel má ke kontu přiděleno oprávnění k tisku na jednotlivých síťových tiskárnách. Implicitně pracovníci katedry mají možnost tisknout na všech tiskárnách a studenti na žádné. Výjimky z tohoto pravidla je možné řešit dohodou s administrátorem sítě. Po příkazu id si můžete přečíst, do kterých skupin spadáte. Vidíte-li tam například skupinu lj4user, máte oprávnění tisknout na tiskárně lj4.

V současné době máme k dispozici šest síťových tiskáren:

Do tiskové fronty se podíváme příkazem lpq, resp. lpq -Plj4, resp. lpq -Php2 atd. Příkaz zobrazí frontu pro tiskárnu Kyocera, resp. laserovou tiskárnu, resp. tiskárnu HP2200 atd. Úlohy z fronty fs1 a hp2 se hned po průchodu filtrem přesunují do fronty fs1raw (resp. hp2raw); nenajdete-li tedy svoji úlohu v jedné, hledejte ve druhé (např. lpq -Pfs1raw). Pro vymazání úlohy z fronty použijte lprm <číslo úlohy>, resp. lprm -Plj4 <číslo úlohy>, resp. lprm -Php2raw <číslo úlohy>. Přitom <číslo úlohy> zjistíme předchozím použitím příkazu lpq. Neuvedeme-li <číslo úlohy>, maže se aktivní úloha (zrovna vstupující do tiskárny). Taková operace může laserovou tiskárnu uvést do nedefinovaného stavu, takže následující úlohy by nemusely dobře dopadnout. Je-li zrovna na frontě klid, doporučuji v takovém případě použít reset tiskárny pomocí tlačítek na tiskárně. U novějších tiskáren lze úlohu zrušit tlačítkem Cancel přímo na tiskárně.

Není-li na frontě klid, nikdy za žádných okolností tiskárnu nevypínejte ani neresetujte. Následně byste tím mohli zničit velké množství papíru.

Uživatelé lokálních linuxů si mohou přidat do svého souboru /etc/printcap řádky definující odkaz na tiskárny na serveru newton například takto (prvních 8 mezer na každém sudém řádku vzniklo použitím tabelátoru):

    lp|fs1:\
            :lp=:rm=newton:mx#50000:rp=fs1:
    dj8:\
            :lp=:rm=newton:mx#50000:rp=dj8:
    cp6:\
            :lp=:rm=newton:mx#50000:rp=cp6:
    cp6m:\
            :lp=:rm=newton:mx#50000:rp=cp6m:
Pak mohou tito uživatelé používat tiskárny přímo z lokálních linuxů bez připojování X terminálem k newtonovi. Napoprvé to nebude fungovat, protože uživatelé lokálních linuxů musejí ještě požádat správce serveru newton, aby dovolil z daného počítadla tisknout na tiskárnách spravovaných newtonem.

Chtějí-li uživatelé lokálních linuxů tisknout též z lokálního dosemulátoru, pak mohou ztotožnit nejvýše tři virtuální porty LPT1, LPT2 a LPT3 s tiskárami definovanými v /etc/printcap. V určitém místě souboru /etc/dosemu.conf editujte sadu tří za sebou jdoucích povelů printer:

    printer { options "-Pfs1 %s"  command "lpr"  timeout 20 }
    printer { options "-Pdj8 %s"  command "lpr"  timeout 20 }
    printer { options "-Pcp6 %s"  command "lpr"  timeout 20 }  

Zasílání faxů

Fax připravíte například v TeXu do formátu dvi nebo do PostScriptu. Pak na příkazový řádek napíšete:

   faxspool 123456 soubor.dvi

kde 123456 je telefonní číslo cílového faxu (předčíslí volíme tak, jakoby naše linka byla vnější, tj. po Praze voláme bez nuly). Dále soubor.dvi je připravený soubor. Příponu je bezpodmínečně nutné napsat. Například též: soubor.ps.

Po několika minutách, maximálně po hodině dojde uživateli e-mail, v němž automat oznámí, jak dopadlo odeslání faxu.

Abyste mohli zasílat fax, musíte být vedeni ve skupině uživatelů, kteří mají toto oprávnění. Implicitně toto oprávnění má jenom administrátor. Po dohodě s administrátorem můžete dostat rovněž oprávnění zasílat fax. Předpokládám mezi zaměstnanci kadedry zájem o použití této služby, takže budu na požádání toto oprávnění přidělovat. Studentům samozřejmě takové oprávnění nepřidělím.

Přijaté faxy (newton: 0420 2 2435 3612) se hromadí na disku a administrátor (nebo smluvená skupina pracovníků) o každém přijatém faxu dostane od automatu e-mailovou zprávu. Na fax se podívá a kontaktuje adresáta faxu a domluví se s ním na dalším postupu.

Čím vstupovat do světové sítě Internet

Programy na zpracování pošty

Netscape

Při prvním spuštění pravděpodobně bude Netscape hledat svou domovskou stránku v Americe a nebude fungovat čeština. Program neumí číst výchozí konfiguraci naší sítě, takže každý uživatel musí provést konfiguraci sám nastavením určitých volbeb v nabídce programu. Zde popíšu, jaké činnosti je nutno po prvním startu provést. Jedná se o verzi Netscape 4.03.

   cd
   rm -rf .netscape
   cp -r /home/protouser/.netscape .

Po prvním spuštění pak program Netscape požádá o akceptování licence a zobrazí asi dvě chybová okna. Těch si nevšímejme -- při dalších spuštěních už tato okna zobrazovat nebude.

Pokud si chcete konfigurovat vyrovnávací server (proxy), aby dotazy na vzdálené stránky v americe byly fakticky vyřízeny z vyrovnávací paměti počítače v cesnetu (tj. v poměrně rychlé síti), proveďte v záložce Advanced/Proxy nastavení podle http://cache.cesnet.cz.

Další programy

Server newton umožňuje používat standardní Internetové služby spuštěním běžných klientů: telnet, ssh, ftp, ncftp, finger, ping, traceroute, talk, lynx, mail. Podrobnější informace o každém z těchto programů naleznete na manové stránce, například man ncftp.

Počítač newton rovněž servíruje základní internetové služby: ftp, telnet, ssh. Máte-li na newtonovi uživatelské konto, můžete tyto služby využít. Služby neobsahují možnost anonymního přístupu. Anonymní ftp služba je instalována na serveru math -- anonymní uživatel pak vidí pouze podsvazek /home/ftp/, který uživatel serveru newton vidí také. Po domluvě tam může administrátor zřídit uživatelský adresář, ve kterém můžete veřejně vystavovat informace pro anonymní uživatele. WWW server běží pouze na serveru math a informace pro tuto službu lze vystavit v podadresáři newton:/home/www/

Balíme a rozbalujeme

Matematické programy

Podrobnější informace o těchto programech, o jejich verzích a licencích nejdete na domovské stránce kolegy Němečka.

DOSítko

Je potřeba si uvědomit, že DOSítko běží fyzicky na serveru newton, takže kdybyste se sháněli po disketách, principiálně Byste sahali na disketovou mechaniku umístěnou v krabici serveru. To je samozřejmě zakázáno, takže k disketám nemáte přístup. Soubor, který potřebujete dostat na disketu, zkopírujte v DOSítku na disk H a pak jej přemístěte na disketu ve své mechanice jinými prostředky.

V DOSítku běží pouze textové programy, nikoliv grafické. Fonty DOSítka jsou pevně nastaveny na kódování Kamenických a nelze je měnit DOSovými prostředky. DOSovým programem kbd (stačí povel cs) spustíte ovladač klávesnice (lokálně v DOSítku) podle Kamenických. Funguje DOSový TeX včetně MNU systému, Qedit a kontrola pravopisu. Kontrolu pravopisu češtiny v této kvalitě bohužel na UNIXu nemáme, takže i "čistě UNIXoví" uživatelé využijí DOSítko aspoň ke kontrole pravopisu. Ostatní vlastnosti uvítají ti uživatelé, kteří jsou na DOSové prostředí zvyklí. Nelze ale spustit DOSový dviscr prohlížeč -- místo toho spusťte ve vedlejším okénku UNIXové xdvi.

autoexec.emu DOSítka je řešen tak, že pokud existuje na uživatelově disku H soubor autoemu.bat, bude na konci startu DOSítka tato dávka spuštěna. Zde si může uživatel vyvolat třeba ovladač klávesnice kbd, startovat Nortona nebo řešit další uživatelem definované aktivity. Pozn: česká klávesnice se po zavolání kbd aktivuje současným stiskem levého Ctrl-Shift a vypíná stiskem pravého Ctrl-Shift.

Máte-li X-terminál k newtonovi spuštěn z lokálního Linuxu, pak se můžete trojkombinací Alt-Ctrl-F2 až F6 přepnout do textového režimu, přihlásit se do lokálního Linuxu a zde spustit program dos. Tím nastartuje lokální DOSítko pracující v textovém režimu monitoru, které má oproti vzdálenému DOSítku na newtonovi tyto výhody:

Provoz lokálního DOSítka může hodně zpříjemnit práci uživatelům, kteří byli na DOS zvyklí. Mohou zde spouštět DOSové aplikace, přistupovat na diskety i síťový disk H, K a navíc trojhmatem Alt-Ctrl-F7 se okamžitě přepínají do X-terminálu s výkonným newtonem a trojhmatem Alt-Ctrl-F2 až F6 se zase vracejí zpět do svého oblíbeného DOSítka.

TeX

Způsob práce s TeXem na serveru newton se v zásadě neliší od popisu, který jsem rozeslal v papírové podobě zaměstnancům katedry pod názvem TeX pod UNIXem už před několika lety. Základní informace z tohoto dokumentu zde zopakuji.

TeX z Emacsu

TeX doporučuji spouštět z editoru Emasc klávesou F7. Princip práce s TeXem je tedy takový, že v editoru Emacs připravujeme/opravujeme dokument, občas se opřeme o klávesu F7, což způsobí zpracování dokumentu TeXem a ve vedlejším okénku vidíme případné změny v pernamentně zapnutém dvi prohlížeči.

Neučiníte-li žádné úpravy popsané na konci kapitoly Konfigurační soubory, bude klávesa F7 v Emacsu startovat csplain. Můžete samozřejmě v Emacsu toto nastavení změnit (klávesami C-c C-d). Tato změna platí do konce práce Emacsu nebo do další změny C-c C-d. Pokud ale máte většinu dokumentů například v LaTeXu, je užitečné udělat výše popsanou změnu výchozího formátu trvale v souboru .emacs.

Před spuštěním Emacsu vyvolejte terminál (xterm) a v něm přejděte do adresáře, ve kterém chcete pracovat s TeXem. Teprve pak volejte editor Emacs. Spuštění Emacsu provedete:

    emacs soubor.tex      -- nebo také:
    ema soubor.tex        -- zkratka (slovo emacs je náchylné k překlepům)

Druhou možností je vyvolat přímo z menu Programy/Emacs a po naběhnutí Emacsu klávesou f3 vybrat požadovaný TeXový soubor k natažení do editoru. Při výběru je výchozí pozice inicializována do domovského adresáře a můžete psát další adresáře i s neúplnými názvy a doplňovat tyto názvy mezerou nebo tabelátorem.

Klávesové zkratky v Emacsu mají v dokumnentaci k tomuto programu speciální značení. Prefix C- znamená přidržení klávesy Ctrl a prefix M- znamená přidržení klávesy "Meta", která na PC klávesnicích má označení Alt. Například M-c znamená držet klávesu Alt a zmáčknout klávesu C. Rozlišuje se mezi velkými a malými písmeny kláves, což zahrnuje možnost současného držení klávesy Shift. Víceklávesové zkratky mají případný prefix před každým písmenem. Když tam prefix není, explicitně to znamená, že se musí prefixová klávesa pustit. Příklady:

    Značení:                Znamená:
    C-c                     Ctrl-C
    M-C                     Alt-Shift-C
    C-x C-c                 Ctrl-X-C   ... ukončení programu
    C-x h                   Ctrl-X, pustit Ctrl a zmáčknout h
    C-h C-h C-h             Ctrl-H-H-H, Nápověda k programu
    M-C-X                   Alt-Ctrl-Shift-X
    C-f7                    Ctrl-F7, (funkční klávesa F7)

Naštěstí se plno funkcí editoru dá ovládat myší (značení, kopírování bloků, použití roletové nabídky na horní liště). Pozn: Roletovou nabídku "TeX" jsem ale nikdy nezkoušel. Místo toho používám vlastní konfiguraci kolem klávesy F7, která je implicitně natažena, kdykoli se zpracovává soubor s příponou .tex.

Specifické vlastnosti editoru pro TeX jsou shrnuty v následující tabulce:

   f7             Spuštění TeXu na hlavní soubor. Při prvním spuštění
                  editor provede dotaz na název hlavního souboru.
   C-f7           Předefinování názvu hlavního souboru.
   C-c C-d        Předefinování formátu a názvu hlavního souboru.
   C-c C-v        Spuštění prohlížeče dvi na zpracovaný soubor. Stačí
                  provést jednou a nechat prohlížeč trvale spuštěný.
   C-c C-p        Tisk dvi na lj3 pomocí dvihp, lze použít pro draft.
                  Pro definitivní tisk bezpodmínečně použijte dvips.

Pro pohodlnější ovládání jsem dodefinoval některé další klávesové zkratky:

   f2             Uložení souboru na disk.
   C-f2           Uložení všech souborů na disk.
   f3             Zavedení dalšího souboru do editoru.
   f4             Zavedení dalšího souboru do druhého okénka.
   f5             Přeformátování odstavce.
   f6             Přehazování kurzoru mezi okénky.
   f9             Přepíná auto-fill-mode na samocine odřádkování.
   C-f9           Vykreslí dlouhé řádky, aby byly vidět; přepínač. 
   C-f10          Uložení všech souborů a ukončení editoru.
   C-5 (numerická část klávesnice)  Skok na určenou řádku.

Pokud budete chtít s editorem více pracovat, asi bude potřeba si udělat čas a prostudovat on-line nápovědu. Vytištěnou nápovědu (cca 500 stránek) si můžete u mě zapůjčit, nebo její dvi najdete v adresáři /usr/doc/emacs-19.34/emacs.dvi

Příkazový řádek spuštění TeXu

Prohlížeč dvi a tisky

Práce s grafikou

Použití diskety na lokálním počítači

Pokud chcete z newtona přitupovat na disketu, kterou vkládáte do Linuxového počítače na Vašem pracovním stole, musí nejprve administrátor do tohoto počítače něco instalovat. Domluvte se nejprve s ním.

Pokud už administrátor svou práci udělal, pak spusťte na newtonovi v xtermu příkaz rdisketa. Objeví ne nový xterm a do něj napíšete jméno počítače, do kterého vkládáte disketu. Pak musíte případně napsat své uživatelské heslo a objeví se grafické rozhraní k ovládání diskety.

Jestliže nechcete psát pořád znovu své uživatelské heslo, pak si založte v domovském adresáři soubor .shosts a do něj napište:

newton.feld.cvut.cz username
kde userame je Vaše uživatelské jméno.

Princip

Příkaz rdisketa spustí ssh proti zvolenému lokálnímu počítači a na něm se spustí grafické mtools. Autorizace proti lokálnímu počítači je stejná, jako při přímém použití ssh.

Ostatní programy

Zde uvedu všehochuť dalších programů, které je možné spustit na newtonovi. Výčet samozřejmě zdaleka není úplný. Uvádím jen takové programy, které stojí za zmínku svým významem nebo užitečností.

V každé UNIXové učebnici najdete plno základních UNIXových povelů, které zcela jistě na newtonovi nechybí, ale nejsou zde (pro svoji samozřejmost) uvedeny. Mám na mysli třeba ls, vi, grep, more, less, tail, man, cat, ps, kill, top, make, cc, gcc, perl, find patch, a stovky dalších. Viz též man info.


Hlavní stránka