Přežije SF rok 2010?

Zahlédl jsem v knihovně antologii nejlepších SF roku 1995 (The Year's Best Science Fiction, Thirteenth Annual Collection Edited by Gardner Dozois). Byla to snad první nová tvrdá SF, kterou jsem četl za posledních pár let, a moc se mi to líbilo. Kniha začíná 50-ti stranami předmluvy, které shrnují vývoj SF na všech frontách. Zajímavé knihy, sbírky povídek, filmy, seriály, a také se editor drobet zamýšlí nad otázkou, jestli má SF budoucnost. Dovolil bych si přeložit jeho hlavní myšlenky:

Počet knih s nějakým vztahem k SF se zvýšil z roku 1994 do 1995 o 13%. Přesto se nabízí otázka: je SF odsouzena k zániku? Kupříkladu v Británii již žádný nakladatel nevydává SF, protože se jí prostě neprodá dostatek. Jestliže chtějí autoři nějaký SF nápad prodat, musí to maskovat jako fantasy.

V USA to zatím tak daleko nedošlo, počet vydavatelských řad SF knih zůstal zhruba stejný (některé zanikly, některé nové začaly), jenže stále větší část trhu je zabrána knihami nějak motivovanými filmy či seriály. V průměrném knihkupectví dnes počet knih o Star Treku, X-Files a podobně převyšuje počet SF knih. Cony fandů Star Treku a dalších populárních seriálů dnes převyšují počtem setkání i počtem zůčastněných sci-fi cony.

Rok 1995 byl velmi špatný pro časopisy. Časopis Omni zcela zanikl. Amazing zanikl také, po šedesáti devíti letech publikování. Podobný osud potkal i Galaxy. Worlds of Fantasy and Horror (původně Weird Tales) dokázal vydat jen jedno číslo, další osud byl v roce 1996 nejasný. Všechny tři hlavní SF časopisy (Analog, Asimov's SF, The Magazine of Fantasy & SF) ztratily odběratele (zhruba desetinu) a musely utáhnout opasky.

Objevily se on-line časopisy, ale zatím je nenavštěvuje příliš mnoho Internet surferů a není zřejmé, jestli se v budoucnu vyvinou v sílu schopnou podporovat uměleckou tvorbu.

V roce 1995 pole SF také ztratilo na poli autorském. Z dvoustránkového seznamu zesnulých překladatel vybírá: W.M. Miller, Jr. (autor A Canticle for Leibowitz, pokud to ještě nevyšlo česky, rozhoupejte se, je to sto let staré ale pořád na špici, mám pocit, že kousek z toho se objevil v nějaké antologii), J. Brunner, R. Zelazny a B. Shaw (od toho vyšlo česky pár skvělých povídek a nejméně tři romány).

Je to moc smutné, vraťme se tedy k prodeji knih. Dle časopisu Locus vyšlo v roce 1995 celkem 1250 knih, které "by mohly zajímat SF čtenáře". Dobrá zpráva je, že to je zvýšení o 13% oproti roku 1994. Špatná zpráva je, že tři předchozí roky zde byl pokles. Další špatná zpráva je, že z těch 1250 knih vlastně jen 239 byly SF romány. Zbytek byly fantasy, horory (kterýžto žánr se silně rozvíjí), a knihy vázané na seriály a filmy.

Jako překladatel teď musím poznamenat, že Amíci jsou fascinováni statistikou ale překvapivě často ji nedokáží správně ohodnotit a občas dělají úplně školácké chyby, dosahuje špatných závěrů. V tomto okamžiku se totiž nabízí následující otázka. Jestliže se celkový počet "blízko SF" knih zvýšil o 13%, ale proporce knih o filmech a hororů mezi nimi se zvýšila, jak je to tedy s počtem opravdu SF knih? Autor zamyšlení se samozřejmě nezeptal a já nedokáži odpovědět, protože neznám čísla za rok 1994. Musíme se tedy spokojit s konstatováním, že v 1995 vyšlo 239 sci-fi románů. Konec poznámky překladatele.

Co se týče vývoje autorů, situace je všelijaká. Dobrá zpráva: úspěšní autoři SF vydělávají neskutečné částky. Špatná zpráva: aby se dnes člověk uživil psaním, musí produkovat bestsellery jeden za druhým. To způsobuje, že lidé, kteří by dříve uveřejnili jednu velmi dobrou knihu každých pět let, dnes místo toho píší knižní verze filmů a Star Trek scénáře. Dobrá zpráva: je dnes jednodušší prodat první román nakladateli. Špatná zpráva: dnešní nakladatelské domy mají díky počítačům okamžité výsledky prodejů. Pokud napíšete jednu špatnou knihu ze začátku své kariéry, nakladatel to hned vidí a máte utrum. Za takovýchto okolností by se Heinlein nebo Herbert nikdy nevypracovali v dobré autory a my bychom o ně přišli.

Editor končí svým osobním přesvědčením, že SF nezahyne.

To jsem zase já, překladatel. Samozřejmě, že SF nezahyne, vždycky se najdou lidé, kteří ji budou číst. Otázka ale zní, jak dobrá bude, až ji velká nakladatelství přestanou vydávat, protože se prostě prodá více fantasy či hororu. Dobrým autorem se stanete praxí, viz česká SF, a to se těžko dělá na čtvrt úvazku. Já osobně vidím dvě velká nebezpečí.

Prvním z nich je mizerná úroveň amerického školství, která jednak způsobuje, že mnoho lidí má problémy číst složitější text (v Austinu zrovna zjistili, že každý šestý dospělák umí jen slabikovat), takže tito lidé si raději prohlédnou video s nějakou sračkou, a druhak, bez znalosti alespoň základů vědy se těžko oceňuje tvrdá SF.

Druhým nebezpečím pro SF je ztráta zájmu veřejnosti o vědu. V padesátých letech se věřilo, že nám věda pomůže, a vědci byli považováni za svým způsobem hrdiny. Dnešní postoj americké veřejnosti k vědě se dá zhruba vyjádřit slovy "K čemu je vědět něco o atomech" a "Kolik peněz tento výzkum přinese." Kosmické lety, které dříve vzrušovaly snad každého, jsou dnes něčím normálním. No co, další raketoplán. K čemu to vlatně je, utrácet prachy na nějaké rakety do prázdna, když nemáme ani dost peněz na školy a důchody.

Pesimisté vidí Američany budoucnosti přijímající většinu zábavy visuálně (TV, film, Internet) a pokud možno co nejjednodušší, působící silně na emoce (výbuchy, násilí). Hollywoodské filmy posledních let, přinášející nejvíce peněz, již fungujé podle této formule. V této sitaci si fantasy a horor svoje místo dokáží najít, ale pro SF to bude těžké. Editor říká, že vždycky tady bude to zdravé jádro fandů, ale to zase mluvíme o ghettu, ze kterého se SF snažila dostat v 60. letech. A proč nejít zpět, nebylo nám tam až tak špatně.

Uvidíme, jak se situace vyvine dále a také jak tomu bude v Čechách. Jako poslední poznámku bych se zmínil o Ursule Le Guin. Co jsem od ní četl v poslední době mě silně zklamalo. I v této antologii byly dvě povídky. První byla popisem osvobozovacího hnutí otroků a boje za ženskou rovnoprávnost. Děj, který známe z historie, byl zhuštěn, přenesen na jinou planetu, a zaměněny bílá a černá rasa. To je vše, žádný nový náhled, zápletka, nic. Asi jako kdybyste popsali Velkou říjnovou, ale nechali ji vypuknout na Marsu a Leninovi říkali Niňel. Druhá povídka je popisem pohlavního dospívání. Sci-fi momentem je tady, že to popisuje dvoupohlavní bytost z hainišského cyklu (Left Hand of Darkness). Opět, jinak nic nového, určitě byste našli lepší vyjádření tohoto obtížného období v deníčku leckteré dívenky. Ursula je tu velmi odvážná a mluví o penisu a pochvě, tak to bude umění. Když tenhle výpracek srovnám s Boobs, které kdysi vyšly v Ikarii, je to jako nebe a dudy. Mám silné podezření, že kdyby toto napsal někdo neznámý, nejenže by to nevyšlo v antologii nejlepších, ale ani by to ten nešťastník neprodal.

Tak jsem si zase jednou zajedovatil a můžu jit spát. S pozdravem, pH.

P.S.: Povídky v antologii jsou
U. Le Guin: Women's Liberation (nuda, nuda)
I. MacLeod: Starship Day (docela dobré)
R. Reed: A Place with Shade (začalo skvělě, ale nepochopil jsem konec)
G. Egan: Luminous (skvělé, akorát hlavní idea je blbost, ovšem nematematikovi to asi nebude vadit)
M. Flynn: The Promise of God (skvělé, nové, nečekané)
P. Cadigan: Death in the Promised Land (dobrý začátek, mizerný konec)
J. Haldeman: For White Hill (docela jde)
J. Kessel: Some Like It Cold (hořké, zajímavé)
A. Steele: The Death of Captain Future (skvělá parodie, sranda až na půdu)
M. McHugh: The Lincoln Train (zajímavé, ale jako povídka nic moc)
D. Marusek: We Were Out of Our Minds with Joy (zajímavá budoucnost, dobře napsané, líbilo se mi to, i když stylisticky by to chtělo poopravit začátek)
M. Swanwick: Radio Waves (pěkné, spíš horor než SF)
G. Egan: Wang's Carpets (opravdová SF, velmi pěkná)
M. Rosenblum: Casting at Pegasus (ne SF ale psychologie, docela to šlo)
D. Simmons: Looking for Kelly Dahl (tři čtvrtě psychologie, čtvrt SF, docela dobré)
J.P. Kelly: Think Like a Dinosaur (velmi dobrá tvrdá SF)
U. Le Guin: Coming of Age in Kahride (prosím, už nikdy víc)
P. Anderson: Genesis (mistr ještě žije, a píše pořád dobře)
N. Kress: Feigenbaum Number (nevím, celkově ne moc dobré, ale má dobré momenty)
G. Ryman: Home (zajímavé, docela dobré)
T. Bisson: There Are No Dead (citovka, pěkně napsaná, žádné SF, ale nevadilo mi to)
P. McAuley: Recording Angel (prázdné, snaha o hluboké, ale nic pod slupkou)
W. Sanders: Elvis Bearpaw's Luck (tento Cherokee Indián píše jako bůh, ohromná sranda)
B. Stableford: Mortimer Gray's History of Death (strašně dlouhé, tváří se to jako filosofie, čekáte, co se z toho vyklube, a nevyklube se nic)