Dvě věže

Letos jsem se rozhodl nečekat, až opadnou návaly na Dvě věže, a zamířil jsem do kina už týden po premiéře. Jaké jsou tedy dojmy z filmu?

Začnu technickými věcmi. Herci předvedli dobré výkony, výběr představitelů nových postav (Rohanští jezdci et al) mě neurazil, hudba příjemně podkreslovala děj, ale zase nějak výrazně neuchvátila. Co se týče efektů, tak se tvůrcům povedlo vyhnout průšvihu podobného formátu, jako byl ten skalní tentononc v Morii v prvním díle, což je plus. Ti vrrrci možná byli trochu málo životní a Glumovi rozhodně chyběla mimika obličeje, či spíše se občas rozcházela s řečí (odezírat ze rtů by rozhodně nešlo), ale nevadilo mi to, spíš mě potěšilo, jak dobře tuto umělou postavu integrovali do děje. Mám mírný pocit, že v tomto ohledu si vedly nové Star Wars trochu lépe, ale nemohl bych na to přísahat. Enti se povedli, Nazgúlí ptáčkové taky, tam není co dodat. Velmi se mi líbila pevnost v Helmově žlabu, coby příležitostný fanda gotických hradů jsem si docela liboval. Takže z hlediska filmového řemesla bych to viděl jako úspěch, a když přičtu nádherná panoramata hor a vůbec dech beroucí práci kamer s přírodou, bylo na co se dívat.

*****

Bohužel, děj už se tak nevyvedl. V prvním díle jsem s úpravami příběhu částečně dokonce souhlasil, když Jackson napravoval Tolkienovo přehlédnutí (posloupnost děje v Morii), nebo mi nevadily a bral jsem je jako pomůcku pro lepší uvedení příběhu na plátno (větší role Arwen). V druhém díle se se změnami roztrhl pytel a ve většině případů nechápu, k čemu byly; nejenže ději nepomáhaly, ale občas to dokonce byly naprosté kraviny.

Nevadilo mi zvýraznění těžkého rozhodování Arwen, zda odejít nebo zůstat, alespoň trochu ze smutku pomíjivosti podmalovávajícího celou knihu se dostalo i na plátno. Nějak výrazně mi ani nevadilo jako takové přenesení Helmova žlebu za Edoras, namísto aby byl hájen coby předsunuté postavení, zvýraznila se tím naléhavost situace. Tím ale vznikla první kravina, a to pořádná. Království Rohanu přece nemohlo mít necelou stovku jezdců, to je totální nesmysl. Tolkienovi to prošlo, protože u něj je Helmův žleb na pomezí, takže jej nestihli bránit, ale i on měl obránců přes tisíc. Podle Jacksona se ovšem v centru království, sídle moci, nenašlo víc než 300 mužů! K smíchu. Zbytečnými rozpravami o osudu Edorasu se zároveň zabralo pár minut filmu, které mohly být využity lépe. Totéž lze mimochodem říct o přidané episodě s entím rozhodováním, kdy jsou nejdřív proti zásahu, ale hobit je vtipně naštve. Že by reakce na 11. září a mírné podlezení americkému divákovi? No a když už se takhle plýtvá na přidané blbosti, nezbyde třeba na scénu s odtrhnutím brože a uděláním stop, ani na výslech Smíška s Pipinem skuruty, který je v příběhu docela důležitý.

Proč udělali z Éomera psance a proč nechali Théodena posednout Sarumanem, to jsem nějak nepochopil. Filmu to nepomůže. Jde pouze o efekt, Jacksonovi byl Tolkien málo akční a dobrodružný a pohádkový, tak si přidal. Z psance Éomera se stane král, jak dojemné; Smíšek s Pipinem jsou považováni za mrtvé, dokonce je špendlíčkem v hromádce popela hledáno, ale pak obživnou, no to bylo napínavé, ditto Aragorn, po chvíli už jsem se tomu i smál, jak je každou chvíli někdo jako mrtvý a pak zas ne. Hollywood Hollywood, to ten štít coby skateboard mi nakonec vadil nejméně. Hodně se také opakoval motiv, jak u Žlebu hrdinní obránci z dálky či výšky skáčou do davu protivníka. Totální nesmysl, v reálu by stačilo, aby jediný obránce napřáhl kopí či meč a film skončil; koně řítící se dolů z 60 stupňového svahu proti hradbě kopí už ani nechci komentovat, byl jsem na tom s bráchou a v tomhle okamžiku jsme se oba nahlas rozesmáli.

V totální nesmysl se vyvinuly změny ohledně Ithilienu. Jaký mělo propána smysl udělat z Faramira semi-záporňáka a táhnout Froda do Osgiliath? Ani to nehraje psychologicky: Faramir zjistí, že Frodo byl s jeho bratrem na výpravě, ví, že Boromir je mrtev, ale nezeptá se Froda na nic! Co je to za totální dřevo, že nechá Froda jít se vyspat, místo aby z něho zkusil něco vytáhnout? Proč táhl Froda do Minas Tirith s prstenem na krku? Vždyť Faramir ten prsten chtěl, mohl si ho vzít hned a nemusel se bát, že mu Frodo s prstenem něco provede! A jak se Frodo dostane z Osgiliath do Mordoru? Ve filmu se jasně říkalo, že na Osgiliath bylo zaútočeno, a Frodo byl ve městě. Jak se dostal ven? Když se na město útočí, tak se kolem motají nepřátelé, to je jaksi standard. Celý tenhle průšvih zabral ve filmu asi tolik, co by zabral ten krásný rozhovor s Faramirem v úkrytu (vzpomínáte na tu scénu z knihy, jak se Sam prořekne a Faramir se vytáhne?), prostě místo logického a pěkného děje nabídl Jackson zmatečnou a nesmyslnou akci.

Taky mi nebylo jasné, proč nechal Froda tolik podléhat Prstenu. Vždyť ho ještě čeká celá cesta Mordorem. Jestli vypadá takhle v polovině cesty, to z něj bude za chvíli Nazgúl. Asi chtěl nejakou výmluvu, ať může nechat Sama pronést tu povzbuzující řeč, na tu si ale Tolkien počkal do Mordoru, kde se to mnohem lépe hodilo k jejich situaci.

Jackson si vůbec rád hrál s psychologií postav. Aragorn se v Rohanu choval jako kluk, který je poprvé ve válce, Legolas si zoufal, Théoden byl takový malý tyran, schválně si to srovnejte s knihou: Théoden moudrý, Aragorn rozený vůdce, koneckonců se už pěkně dlouho trénuje na krále a ledacos zažil. Raději ani nemyslím na to, co se může stát ve třetím díle. Nemyslím, že by tyto věci postavy nějak zlidštily a prohloubily, jednak je to pohádka, navíc mi přišlo, že to příliš nepomáhá už tak dlouhému a klikatému ději.

Nechci, aby to po tom všem stěžování vypadalo, že Jacksonovi upírám právo míst vlastní představu Pána prstenů. Kladně například hodnotím jeho pojetí Gluma, kdy to u Tolkiena vypadá spíš jako boj dvou motivací, zatímco u Jacksona jde o totální schizofrenii, dobrý nápad byl použít události v Ithilienu jako bod zlomu, kdy převážila zlá osobnost. Jenže u těch výše zmiňovaných změn nejde o pojetí, ale o přepisování, a to k horšímu. Zatímco Tolkienova verze má logiku i jakousi psychologickou opodstatněnost, u Jacksona tomu tak není - a to je chyba.

No zanadával jsem si dost na změny, raději už toho nechám, na závěr něco o věci, o které se dost mluvilo: ohromná bitva u Žlebu. Upřímně řečeno, nějak zvlášť mě neohromila. Jackson se zdá být typickým Hollywooďákem, protože věci přepočítává na peníze a efekty. Kdyby byl opravdovým filmařem, věděl by, že ve filmu nezáleží na počtu komparsistů a přikreslených postav, ale na pocitu, jaký to v divákovi udělá. Jinými slovy, v dvacet i čtyřicet let starých filmech jsem viděl bojové scény minimálně stejně působivé, občas ještě lepší. Tím to nechci shazovat, nebylo to špatné, jen říkám, že to nebylo nic výjimečného.

Čímž se, jako na konci své recenze na první díl, vracím k tomu starému kresleno-hranému Pánovi prstenů. Tento film je už přesně 35 let starý, ale bojové scény v Helmově žlebu nejsou o moc méně působivé (Nayghúlové jsou dokonce hrozivější), skřeti o nic méně odporní, a navíc to má smysl a zachovává to rozhodně mnohem víc Tolkienovské poetiky - a jeho Glum je přece jenom lepší. Škoda, že tenkrát Bakshimu nevěřili víc a nedali mu peníze na dokončení. Nezbývá tedy než si počkat, s čím na nás vybafne za rok Jackson. Zatím jsem na jedné straně rád, že máme rozumně udělaný koukatelný film, který dojde až na konec příběhu, na druhé straně je mi líto, že se díky téhle drahé trilogii dlouho nebude investovat do nového Pána prstenů a my jsme tak přišli o šanci vidět opravdu dobrý přepis Pána prstenů, ne jen akční příběh volně založený na nápadech páně Tolkiena, připusťme že profesionálně odvedený. Jackson je dobrý řemeslník, který dokázal vybrat herce a vést je a složit obrazovou, hudební a trikovou část filmu dohromady, to klobouk dolů, ale jeho zásahy do děje mi nepřijdou nejšťastnější. Ještě že knihu napsal Tolkien tak dobře, že přežije i Jacksonovy nápady.

pH, i.m.