Kedrigern je jednička

Když černá realita doléhá těžce na mou duši, deprese natahuje své špinavé pracky po mém rozjíveném já a vidina práce, kterou je nutno udělat, zatmívá můj horizont, sáhnu do knihovny po knize první pomoci. Nejčastěji si má ruka šmátralka vytáhne Saturnina, pana Kaplana nebo - Kedrigerna. Přiznám se bez mučení, že mi tento domácký čaroděj učaroval a jeho kouzelná Princezna mě okouzlila. Koneckonců, který muž by se ubránil pocitům sympatie v okamžiku, kdy Kedrigerna jeho milující choť nutí nečestnými prostředky znovu cestovat? (Tedy, ne že bych sdílel jeho odpor k cestování.) V oněch sedmi knihám, které k dnešnímu dni mám a za osobních obětí přepravil přes Velikou louži, před námi Morressy hýří nápady, které by jinému vystačily na dvojnásobný počet knih, a ze všech knih dýchá takové jakési laskavé dobro, které mi velmi připomíná "It Was on Fire When I Lay Down on It" páně Fulghuma. Morressy rozumí svému řemeslu, a tak knihy také prosívá drobnými moudry, a na rozdíl od mnoha autorů to umí nenásilně a vhodně, takže občas čtenář potřebuje hodně duševních sil na to, aby se vymanil z autorova hypnotického pohledu a dovolil si nesouhlasit. Napadá mě ono přirovnání s křičeným zaklínadlem ze skvělé povídky s Afgánky: Křičení už lidstvu funguje pár tisíc let a nezdá se, že by to šlo jinak. Jak pravil klasik, existuje málo osobních problémů, které by nešlo vyřešit vhodným použitím příslušného množství high explosives.

Ale neodbíhejme od tématu. Proč vlastně tohle všechno píši? Tři roky jsem se marně snažil sehnat Kedrigerna v originále. Před měsícem se na mne usmálo štěstí a v antíku jsem vyhrabal "Kedrigern in Wanderland" neboli "Kedrigern a kouzelná hůlka", Ace Book, 1988. Nebudu zastírat, že ten večer jsem už mnoho práce neudělal. Když jsem zavíral poslední stránku, měl jsem velikou radost z dobře udělané knihy. Nikolvek z originálu, ale z českého vydání. Mám smutnou zkušenost, že překlad ubere originálu na barevnosti, působivosti, sdělované zkušenosti. Ne že by nebyly výjimky, ale v poslední době se bohužel náš trh hemží spíše knihami, kterým překladatel velmi ublížil. Už když jsem četl český překlad Kedrigerna, měl jsem pocit, že jde o dobře odvedenou práci. Nenašel jsem doslovně přeložené idiomy, které v češtině nemají smysl, překladatel dokonce upozornil na místa, kde se čeština ukázala nedostačující, a co více, on zjevně umí česky! Jeho slovník je bohatý a volba slov i styl odpovídají duchu knihy. Zde mám radostnou povinnost české čtenáře ubezpečit, že překladem o nic nepřicházejí. Englický originál ve mne evokoval stejné pocity a představy jako český překlad. Měl jsem výjimečný pocit, že mě překladatel o nic neošidil, prostě lepší už to myslím být nemůže. Jediný problém je se slovními hříčkami, ve kterých si bohužel Morressy libuje. Koneckonců, již samotný název knihy je nepřeložitelný. Ale i tady překladatel - a vůbec, proč to tajit, pan Petr Caha - udělal vše, co je v lidských silách.

Tím se dostávám ke knize jako takové. Přísahám na holý pupek, že české vydání má kvalitnější papír, bělejší a hladší, a anglický paperback je dvojnásobně tlustý, ač o deset stran kratší. Bohužel, české vydání je v zásadě přesnou kopií anglického co se týče povídání na obalu (jen tak mimochodem, tyhle pokecy jsou přeloženy velmi, velmi volně), včetně nesmyslných recenzí z časopisů, které v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nikdo nečte. Tohle jsem stále ještě nepochopil, proč to tam nakladatelé cpou, zatím se mi zdá, že čím lepší recenze, tím horší kniha. Úplně nejraději mám "Kniha ABCDE od pana X, autora GHIJK", kde druhá uvedená kniha (slavná) je chronolicky mladší a pro jistotu uvedena větším písmem, takže kupující nějakou dobu váhá, co že to vlastně drží v ruce za knihu. Ale to odbočuji.

Největší rozdíl mezi oběma vydáními je v obálce. Asi nikoho nepřekvapí, že obálka anglického vydání je profesionálně dokonale odvedená (na první pohled je trochu "pěknější" než naše). Čtenáře se zkušeností s anglickými knihami také nepřekvapí, že ta obálka nemá absolutně nic společného s knihou. Malíř si nepřečetl ani ty tři odstavce na zadní straně, jinak by to nemohl takhle zprznit. Centrem obrázku je čaroděj, kterému je asi 1500 let. Dlouhé bílé vlasy a vousy, vrásky v obličeji, na nohou papuče. Sedí sice u krbu, ale rozhodně z něj nevane moudré ocenění domácího pohodlí, spíše to působí dojmem, že už se sám ani neumí zajít vyčůrat. Kromě brýlí má na sobě červenou čarodějnickou čepici s bambulkou, která pomalu metamorfovala do noční čepice, a háv z bílých, červených a modrých čtverců, který evokuje dvorního šaška bratra Palečka více než cokoliv jiného. Celkově má asi takový sex-appeal jako váš vlastní praděda (bez urážky). "Princezna" jen doplňuje smutný dojem. Má sice křídla a havraní vlasy, ale stojí u čarodějova křesla s korbelem piva a má výraz obličeje, postoj i šaty jako služka. Rozhodně nevypadá jako žena, která by dokázala třísekundovým pohledem vyhnat Kedrigerna z pohodlí domácí kuchyně do nepřízně světa.

Na druhé straně, obálky české (nejvíce se mi líbí "Spletitá výprava", "Kouzelný pár" a "Pozornost") jsou vždy vázané na děj a postavy odpovídají popisu v knize. Nepůsobí na první pohled tak lákavě díky odlišné technice ("ostré" přechody působí místy trochu rušivě, na "Doma a na cestách" princezna vypadá, že má trochu romské krve), ale dle mého názoru dokonale odrážejí náladu knih. Když to dám všechno dohromady, docházím k potěšitelnému názoru, že v tomto případě český čtenář dostává možná více než čtenář anglický. Mám velikou radost z toho, že se u nás najde nakladatelství, které vydá pěkné knihy dělané s péčí a láskou. Takhle měl vyjít Adams (a neměli vůbec kupovat Mostly harmless, to jen kazí celkový dojem). Jen houšť a větší kapky. A vůbec.

pH, i.m.