Komiksy, Saudek a Zeman

Když jsem byl ve věku, kterému Foglar říkal jinošství, historicky mezi 1975 a 1983, existovaly dva časopisy, které byly opravdovými hity. Předně to bylo ABC, které mimo jiné bodovalo zadní stranou. Snad všem klukům mé generace se rozzáří oči při vzpomínce na seriál Vzpoura mozků, před ním byly dvě generace Doylovy Výpravy do Ztraceného světa, pak seriál o historii palných zbraní, který se jen hemžil boji pirátů na lodích a podobnými věcmi, seriál o boji ponorek, z něhož si už nevybavím ani jméno, jen to, že se nám hrozně líbil, podobně se jen matně rozpomínám na seriál o emzácích na planetě, kde žili lidoopové se zdvojenými pažemi. Bývali tam také skvělí Pifíci francouzského původu.

K úspěchu Sedmičky pionýrů stačí připomenout jedno slovo: "Asterix". Tento seriál, o jehož kvalitě snad nejlépe hovoří, že se rozšířil po celém světě (včetně USA) a byl použit jako základ pro výuku jazyků, byl na klučičí burze velmi ceněnou komoditou. Někdy kolem roku 80 (paměť je mlhavá) se to podělalo, místo dobrodružných příhod přišly seriály typu Modrá pětka neboli Rychlé šípy s pionýrským průkazem. Na okraj podotknu, že časopisy stále táhly, ABC díky Atlasům, monografiím pro modeláře a papírovým modelům zahrnujícím například nejvýznamnější vozy závodů F1, sovětskou a britskou obrněnou techniku z druhé války či velký model Spitfire československé squadrony v RAF. U Sedmičky mě lákaly písničky vzadu a hlavně knihy na pokračování. Většinou sci-fi, například "Slyšel jsem Zemi" a "Doba mlhy", obojí se skvělými ilustracemi a kvalitou se rovnající tomu nejlepšímu ve světové SF. Však to mám ještě doma schované.

Popularita těchto časopisů způsobila, že nebyly k sehnání, pokud vaši rodiče neměli známou bábu v budce PNS (tak tomu alespoň bylo na Slezsku). Ze zoufalství jsem kupoval Pionýrskou stezku, ani už si nepamatuji proč. Maně si vzpomínám, že měla jakési hlavolamy a rébusy, což jsem vždycky rád dělal, nějaké encyklopedie na pokračování a občas zajímavý článek, vybavuje se mi povídání o životních kariérách sedmi hlavních herců ze Sedmi statečných. Jely tam také kreslené seriály a kdysi opravdu dávno, to už jsem i dávno zapomněl, tam jel Major Zeman.

To vše mi prolétlo hlavou, když se mi dostala do ruky kniha, v níž jsou tyto seriály z let 1977-78 sebrány (všech pět dílů) plus bonus. Měl jsem "flashback", zvaný také "recall" (nikolvek totální, na Schwarzeneggera nemám), byl jsem zalit vlnou vzpomínek a nostalgicky se do knihy zahloubal. Autorem je samozřejmě "nejpopulárnější komixník Čech" Kája Saudek, od nějž jsem koncem 80. let ledacos "neoficiálního" přečetl, ale koncem let 70. jsem ani nezaregistroval, kdože to vlastně Zemana kreslil. Musím přiznat, že mě teď Saudkovo autorství poněkud překvapilo.

Episody (založené na známém TV seriálu) jsou dobře vybrány, aby navazovaly, a Saudkova kresba se nedá označit jinak než precizní: dynamická, dobře propracovaná a postavy lze lehce podle obličeje rozeznat (ale ušetřil například Filipovského). Opravdu lituji, že si již nedokáži vzpomenout, jak jsem tenkrát ve věku devíti let seriál přijímal. Je možné, že jsem majorovi fandil, když s puškou v ruce a ohněm v srdci bránil fabriku před jejím majitelem. Konec konců, na něm bylo již podle obličeje znát, že je to padouch.

Co se mi však ihned vybavilo byly některé dynamické výjevy, hlavně se zbraněmi. Ohromný Mauser, z jehož závěru zrovna vyskakuje vystřelená nábojnice, jsem měl před očima dřív, než jsem si ten obrázek nalistoval. Saudek prostě odvedl kvalitní práci, ze které jsem i po více než dvaceti letech něco vyštrachal v paměti. Vybavil se mi také obrázek jeptišky s velkýma očima, který jsem ke své radosti v knize našel. Pak přišla scéna, kdy se již v civilu přichází vyzpovídat majorovi, a já stejně jako před dvaceti lety zalitoval, že se s touto dívkou neznám osobně. Saudek prostě umí.

V knize je i episoda novější namalovaná kolem roku 1992 (vycházela v Reflexu), která již pochopitelně není založena na TV seriálu a na jejímž konci major potupně zahyne. Slouží jako zajímavé srovnání. Je nakreslena stylem, který od Saudka důvěrně známe z posledního desetiletí, ve srovnání se stylem z roku 1978 vypadá dost ledabyleji. Je expresivnější a přehnanější, což pomůže při akci, ale také méně realističtější, což mi v přímém srovnání se starým Zemanem přišlo občas na škodu. Abych byl konkrétní, jeho krásky nové generace se silně přehnanými přednostmi (a zadnostmi) mě nikdy příliš nepřitahovaly. Možná za to můžu já, v zájmu férovosti bych měl přiznat, že i Dolly Buster mi přijde příliš balónovatá a je mi z té chirurgie spíš šoufl, než že by mě to vzrušovalo. Prostě jeho starší styl mi připadne působivější (vyhledem k námětu asi bohužel), aniž by ztratil akčnost.

Co je ještě smutnější, nový "anti-Zeman" vychází hůře i po stránce příběhu, který je dost kostrbatý a flashbacky nejsou zcela zvládnuty. Humor mi přijde trochu křečovitý, i když objevení Zedníčka, Kaisra a Lábuse coby vojáků pobavilo.

Kniha má vzadu doslov od Saudka, kde s lehkým tónem říká, že potřeboval prachy a naskytla se příležitost. Autorství Zemana jsem mu nezazlíval ani poté, co jsem se o tom dozvěděl, a tímto otevřeným přiznáním můj pocit jen potvrdil. Kdo někdy neudělal něco pro stranu, ať hodí kamenem. Podle toho, co o něm vím (což tedy není mnoho), měl vzhledem ke svým názorům a práci tolik existenčních problémů, že se nějak uživit musel.

Kniha je prostě skvělá. Našinec si zavzpomíná jak na mládí, tak na Zemana, prohlédne si profesionálně odvedený kreslený seriál a uvidí hned vedle, kam Saudek se svým stylem došel. Podle toho, jakou má čtenář náturu, může zakroutit hlavou nad tím, co kdysi dokázal spolknout, nebo si s chutí zakritizovat, kam ten Saudek klesnul, hodně lidem tohle dělá náramně dobře a hned se cítí lépe o sobě. Doporučuji do každé rodiny, už proto, že je to jedinečná šance mít všechny episody pohromadě.

Tolik tedy ze strany Saudka. Pokud se na knihu podíváme z úhlu nakladatele (firma Datel), není to již tak dobré. Kniha je dobře vytištěna na kvalitním papíře, což je dnes velmi záslužné, bohužel si však vydavatel neodpustil napsat předmluvu. Ta je dosti podstatnou vadou na kráse. Začnu už tím, že zatímco Saudkem kreslená obálka má titul knihy správně, po jejím otočení se objeví první list knihy, na němž má titul gramatickou hrubku. Další otočení listu odhalí onu předmluvu, jejíž první věta (věnování) má hrubky dvě. Pak se to poněkud zlepší, ale občas člověk v duchu zaúpí.

Ještě horší mi přijde stránka obsahová. Zatímco Saudek se k seriálu postavil čelem, vydavatel se snaží mlžit o jakémsi svatém boji za prosazení komiksu proti hnusným komunistickým utlačovatelům. Soudný čtenář nad tím kroutí hlavou, už proto, že úroveň argumentace je dosti nízká. Kupříkladu se bolševikovi vyčítá, že správné "comics" nahradil 'typicky českým "kresleným seriálem" '. To je asi stejné, jako nadávat předkům, že se u nás začalo používat slovo "letadlo" namísto "airplane". Pán vydavatel asi nikdy neslyšel o tom, že se slova z cizích jazyků překládají, pokud to jde.

Musím přiznat, že docela této situaci nerozumím. Na jedné straně tady někteří lidé horlí, že bolševíci z ideových důvodů proti komiksu brojili, na druhé straně za mého dětství vycházely nějakých deset let v nejpopulárnějších časopisech kvalitní komiksy. Že to ti důchodci v čele nemilovali je jasné, ale vyvolává to pochybnosti o tom, jak silný byl jejich odpor. Mám podezření, že část problémů si mohli apoštolové komiksu způsobit svým přístupem, podle mnohých jejich projevů mám totiž pocit, jakoby podle nich jedině American comics byl komiksem pravým. Následně se podle nich například Vzpoura mozků nepočítá, protože to není "ten pravý komiks". S takovým přístupem asi prostoru k dialogu ani práci moc nebylo.

Prožil jsem poslední čtvrtinu svého života v Americe a potkal tam komiksů dost, po návratu jsem doma náhodou zavadil právě o Vzpouru mozků a mohu říci, že výtvarně se americkým protějškům vyrovná a kvalitou příběhu většinu hravě předčí. Přiznávám tedy, že tomu vůbec nerozumím, asi se tam (jako obvykle) odehrávaly v zákulisí věci, jejichž znalost by změnila naši představu o dění kolem komiksu za pozdního komunismu. Zdržuji se tedy soudů, jen mi vzhledem k vlastní zkušenosti přijdou povídání o plíživém boji proti zavilému nepříteli trochu přehnané.

Tohle jsou ale samozřejmě maličkosti, hlavní na knize je Saudek a ten je na jedničku. Jen mě mrzí, že tato zajímavá kniha není zcela bez poskvrnky, zasloužila by si to. Však si to kupte a uvidíte sami.

pH, i.m.