Historie Středozemě

1.

Na počátku byl Eru, Jediný, Bůh, který je zván také Ilúvatar a který sobě pro radost stvořil bytosti jménem Ainur. Historie Středozemě začíná ve chvíli, kdy Ilúvatar udělal Zemi, Ardu, a část Ainur se o ni začala starat. Snažili se ji udělat co nejkrásnější, aby byla připravena pro příchod Dětí Ilúvatarových, to jest elfů a lidí. Tito Ainur, kteří sestoupili na Zemi a byli nadále zváni Valar, začali budovat pevniny, vztyčovat hory a hloubit koryta řek. Pak však do nejmocnějšího z nich jménem Melkor vstoupila pýcha a on chtěl mít celý Svět jen pro sebe. Ostatní Valar se mu postavili a propukla První Válka Valar s Melkorem, ve které byl poražen, uprchl a není již mezi Valar počítán. Ještě předtím stačil Ardu hodně poškodit, Valar se však nevzdali a nakonec dokončili dvě pevniny. Západní pojmenovali Valinor a na té se usídlili. Bylo jich čtrnáct, sedm králů a sedm Valier, to jest královen. Nejmocnější z nich byl Manwe, který spolu s Vardou sídlil na Taniquetilu, nejvyšší hoře na Zemi. Pomáhali jim nižší duchové Maiar, z nichž nejznámějším byl Osse, pán moří a milovník řek, Melian, královna Doriathu, Sauron, který se nechal svést Melkorem, sloužil mu jako pobočník a po jeho smrti se stal sám Temným pánem, a Olóvin, rádce elfů.

Východní kontinent zvaný Středozemě připravovali pro elfy a lidi, o nichž věděli, že přijdou, Ilúvatar jim však nevyjevil, kdy a kde se tak stane. Země byla tehdy plochá a osvětlovaly ji dvě Svítilny Valar na ohromných sloupech, jedna na severu, jedna na jihu. Yavanna Dárkyně plodů pak všude zasila semena a objevila se i zvířata. Melkor tu krásu se závistí sledoval a jednoho dne se vplížil na sever Středozemě, kde si vybudoval podzemní pevnost Utumno. Jeho zloba a nenávist se odtamtud valily a zamořovaly jarní krásu Ardy, pak dokonce překvapivě zaútočil a svrhl a rozbil obě Svítilny. Valar měli plné ruce práce s utišováním rozpoutaných sil zkázy, Melkor tedy mohl v nastálé tmě uprchnout zpět do Utumna. Ani pak se proti němu Valar neodvážili bojovat, čekali totiž brzký příchod elfů a nechtěli více drásat poraněnou Zemi. Melkor tedy dále páchal zlo, zbudoval pomocnou pevnost Angband, které velel Sauron, a mnoho Maiar se tehdy nechalo svést jeho velikostí a mocí. Nejhrůznější z nich byli ohňoví démoni zvaní později Balrogové.

Valar se mezitím opevnili ve Valinoru, navršili na východním pobřeží ochranné pohoří Pelóri a snažili se uchovat co nejvíce krás Ardy. Jako náhradu za Svítilny vypěstovala Yavanna u sídelního města Valmar Dva Stromy Valinoru. Jeden měl listy temně zelené shora a jako stříbro zespoda a vydával měkké stříbřité světlo, druhý měl listy svěže zelené se zlatými okraji a svítil oslňujícím ohnivým světlem. Každý z nich střídavě sedm hodin svítil a sedm hodin spal a od té doby se počítá čas. Chtěli také znesnadnit Melkorovi konání zla a rozehnat tmu halící Středozemi, proto k původním mdlým, vzdáleným hvězdám přidala Varda Paní Hvězd hvězdy nové, které vytvořila z kapek rosy stříbrného Stromu. Právě tehdy se u jezera Cuiviénen probudili první elfové a světlo hvězd se jim hluboce vrylo do srdcí. Valar se o jejich příchodu nedozvěděli a tak elfové žili dlouho sami pronásledováni Melkorovými služebníky. Mnozí byli zajati a odvlečeni do Utumna, a ačkoliv nikdo neví, jakých ukrutností se na nich Temný pán dopouštel, říká se, že byli nakonec zotročeni a zkaženi a tak povstalo ohavné plemeno skřetů neštítících se lidského masa, snad nejodpornější čin Melkorův. Pak se ale Valar o probuzení elfů ve Středozemi dozvěděli a vytáhli do boje s Melkorem. Tak začala Druhá Válka Valar s Melkorem, při níž byla zpustošena velká část Středozemě. Nakonec byl Melkor jat, odsouzen strávit tři věky v žaláři a jeho pevnosti byly rozvaleny. Přesto některé části podzemí unikly pátravému zraku Valar, a tak přežilo mnoho Melkorových stvůr a unikl také Sauron.

Valar se rozhodli pozvat elfy do Valinoru, aby se mohli těšit z jejich přítomnosti a zároveň je lépe chránit, ti se však bohů báli. Byli proto vyvoleni vyslanci Ingwe, Finwe a Elwe, kteří byli krásou Valinoru tak uchváceni, že dokázali přemluvit mnoho elfů k cestě na západ. Ti, kdož se odhodlali k veliké pouti, byli dále zváni Eldar, Lid hvězd, a šli ve třech zástupech. První a nejmenší vedl Ingwe, nejvyšší pán všech elfů, a jeho lid byl zván Vanyar, Plaví elfové. Druzí šli Noldor, lid Finwe proslulý moudrostí, a nakonec Teleri, jimž vládli bratři Elwe a Olwe, neboť jich bylo nejvíce. Pochod byl dlouhý a namáhavý, Ingwe, Finwe a Elwe však toužili znovu uvidět světla Valinoru a tak nakonec dospěli všichni do Beleriandu s výjimkou části Teleri, kteří se odklonili na jih a do Valinoru nikdy nedošli. Pán vod Ulmo vytvořil ostrov, Vanyar a Noldor na něj nastoupili a byli odtaženi do Valinoru. Teleri zůstali v Beleriandu, neboť se jim ztratil král Elwe, a teprve po dlouhém a marném hledání jich většina pod vedením Olwe přišla do zátoky Balar, odkud byli odvezeni do Valinoru. Protože si během dlouhého pobytu na pobřeží zamilovali moře, usadili se v Labutím přístavu Alqualonde, který si vystavěli v zátoce Eldamaru, zatímco Vanyar a Noldor si vystavěli město Tirion v průrvě v horách Pelóri. Yavanna jim věnovala Bílý strom, který sice nesvítil, jinak byl ale k nerozeznání podobný stříbrnému Stromu.

V Beleriandu zůstala skupina Teleri vedená Círdanem, které Osse přemluvil, aby zůstali. Postavili si přístavy Eglarest a Brithombar a stali se prvními mořeplavci Ardy. Zůstali tam také Teleri, kteří stále hledali krále Elwe a nakonec jej nalezli. Ten potkal na jedné procházce lesem Nan Elmoth krásnou Melian a zamilovali se do sebe tak prudce, že zůstali stát a nevnímali, jak kolem utíkají roky. Když pak procitli a Elwe zjistil, že Teleri už odjeli do Valinoru, ujali se s Melian vlády nad těmi, kteří zůstali v Beleriandu. Usadili se ve hvozdech Neldoreth a Region, říkali si Sindar, Šedí elfové, a jejich králi se přezdívalo Elu Thingol, Král Šedoplášť. Vládl nad všemi elfy, kteří v Beleriandu žili, dokonce i nad těmi Teleri, kteří se při cestě na západ odpojili k jihu, teď se vrátili na sever a usadili se v Ossiriandu. Z východu tam přišli jako veliké překvapení trpaslíci, kteří si vyhloubili nová sídla Belegost a Nogrod v Ered Liun, jejich největším sídlem však zůstávalo Khazad-dum, Trpasluj, na východě v Mlžných horách. Původ tohoto lidu spadá do dob, kdy Valar čekali na příchod elfů a jeden z nich z nedočkavosti stvořil Devět otců trpaslíků. Jmenoval se Aule, byl pánem nad hmotou Ardy a ze všeho nejraději si něco koval nebo tesal v hlubinách Země. Trpaslíky stvořil ke své podobě a oni pak z rozkazu Ilúvatara spali, dokud se na Ardě neobjevili elfové, neboť ti měli přijít první. Trpaslíci byli podsadití, silní a zruční a s elfy se spřátelili, dokonce králi Thingolovi vytesali opevněné sídlo nad řekou Esgalduinou. Jmenovalo se Menegroth, Tisíc jeskyní, a bylo to nejkrásnější královské sídlo ve Středozemi. Během dlouhých let od porážky Melkora se rozmnožily přeživší stvůry a začaly přicházet do Beleriandu. Elfové a trpaslíci si vykovali zbraně a všechno zlo z kraje vyhnali, ne však nadlouho, neboť brzy se měly ve Valinoru stát věci, které otřásly celou Ardou.

Za dlouhou dobu prožitou ve Valinoru dosáhli elfové své duševní i fyzické zralosti a jejich vědění velmi vzrostlo. Byli sliční, těšili se z krásných věcí a nestrádali nemocemi ani smrtí, mohli však být zabiti. Z moudrosti Valar se nejvíce těšili Vanyar a pán jejich i všech Eldar Ingwe bydlel na Taniqetilu u Manwe. Noldor byli zase nejčinorodější, toužili po vědění a byli velmi dovední. Jejich králem byl Finwe, který měl tři syny. Feanor byl nejučenější a nejzručnější, byl však příliš prchlivý. Z jiné matky pocházeli Fingolfin, který byl nejstatečnější a nejsilnější, a Finarfin, který byl zase nejsličnější a nejmoudřejší a velmi se sblížil se syny Olwe, pána Teleri. Největším dílem elfů se staly tři Silmarily vykované Feanorem. Měly podobu drahokamů, byly nezničitelné a ukrývaly v sobě světlo Dvou stromů, takže svítily i ve tmách klenotnic. Brzy po jejich dokončení dovršil Melkor tři věky svého trestu, požádal o odpuštění a to mu bylo uděleno. Ve svém srdci se však nepokořil, myslel jen na pomstu, nejvíce nenáviděl Eldar a stejně silně toužil po Silmarilech. Začal se radami vlichocovat do přízně Noldor, kteří vždy nejvíce dychtili po vědění, pak mezi ně rozséval lži a snažil se rozeštvat Feanora a jeho nevlastní bratry. Noldor začali reptat, že je Valar vězní na Valinoru, aby mohli sami vládnout Středozemi, synové proti sobě vyráběli zbraně a vše vyvrcholilo, když Feanor při hádce vytasil na své bratry meč. Byl odsouzen ke dvanáctiletému vyhnanství ve Formenosu, kam se za ním odebral i Finwe, zároveň byly odhaleny činy Melkora a on musel uprchnout. Utekl na jih do Avatharu, kde se spojil s Ungoliant, bytostí v pavoučí podobě, která pohlcovala světlo a přetvářela je v černé pavučiny dusivých chmur. Kryti temnotou jí utkanou zaútočili nečekaně na Valmar, Ungoliant vysála světlo Stromů, otrávila je svým jedem a pak uprchli na sever. Ve Valinoru nastala tma a velký zármutek, neboť oba Stromy umíraly. Yavanna požádala Feanora o světlo uschované v Silmarilech, aby je uzdravila, on však odmítl, a tak byly Stromy navždy ztraceny. Tu přišly zprávy, že Melkor při cestě na sever dobyl Formenos, zabil Finwe a ukradl Silmarily. Feanor v hněvu proklel Melkora a dal mu jméno Morgoth, Černý nepřítel světa, obvinil ale ze své ztráty také Valar a vyzval Noldor k odchodu do Středozemí a k válce s Morgothem. Přes varování Valar se většina Noldor dala přemluvit, už sám začátek cesty byl ale nešťastný, neboť, když Teleri nechtěli poskytnout své lodi k plavbě, Feanor je napadl, mnoho jich pobil a lodě uloupil. Tak došlo k prvnímu Vraždění rodných a někteří Noldor se vrátili, jejich králem se stal Finarfin. Ostatní pokračovali po pobřeží k severu, na čele lid Feanorův, za ním většina lidu Fingolfinova i Fingolfin sám, nechtěl totiž svůj lid opustit, i když s cestou nesouhlasil. Poslední šla část lidu Finarfinova vedená jeho syny, kteří chtěli pomoci svým přátelům, synům Fingolfinovým. Valar se je naposledy pokusili zastavit a předpovídali jim mnohá utrpení, Noldor však byli příliš zaslepeni a nejvíce Feanor a jeho synové, kteří vyřkli strašlivou Přísahu, že budou pronásledovat kohokoliv, kdo by u sebe přechovával některý ze Silmarilů. Pak se pohli dále k severu. Valar se tehdy rozhodli, že už do dějin Středozemě více nebudou zasahovat, a ještě mocněji opevnili Valinor, zvýšili Pelóri a v průsmyku Calacirya vystavěli strážní věže. Podél východního pobřeží vyzdvihli Začarované ostrovy a oceán kolem nich naplnili stíny a mámením, aby jimi nikdo nemohl proplout. Dva stromy už zachránit nedokázali, ty však před uschnutím vydaly stříbrný květ a zlatý plod. Valar pro ně postavili lodice a nechali je plout po obloze, tak vznikly Měsíc a Slunce.

2.

Noldor šli ješte po pobřeží, když Morgoth dorazil do Středozemě a v Lammothu se začal přít s Ungoliant o Silmarily. Ta málem Morgotha zardousila, pak ale přispěchali Balrogové a zahnali ji na útěk. Utekla do Nan Dungortheb, Údolí strašné smrti, a tam pohlcovala vše kolem, až prý nakonec v krajním vyhladovění pozřela sebe samou. Její potomci se rozlezli do temných míst Středozemě a právě jednoho z nich potkal Frodo na své cestě do Mordoru. Morgoth znovu postavil Angband a začal šířit zlo. Napadl s velikým vojskem Beleriand a mnoho Sindar zahynulo, než se podařilo zahnat skřety alespoň na východě. Na západě Morgoth prorazil a jeho skřeti obklíčili Přístavy. Tehdy Melian obehnala hvozdy Neldoreth a Region kouzelným Pásem Melian a Thingolovu království se začalo říkat Doriath, to jest Ohrazená země. Mezitím dorazil Feanorův lid k úžině Helcaraxe a přeplul na lodích do fjordu Drengist, kde lodě spálili. Od té doby se počítá První věk Středozemě. Pak šli do Hithlumu, kde byli napadeni skřety. Tak začala Druhá bitva Beleriandu Dagor-nuin-Giliath, Bitva pod hvězdami, neboť tehdy ještě nevyšel Měsíc. Zapojily se do ní i armády obléhající Círdana v Přístavech, všechny ale byly poraženy a Morgothovi se vrátila jen hrstka skřetů. Ten měl přesto důvod k radosti, neboť Feanor se nechal zlákat pronásledováním příliš dopředu a byl zabit Balrogy střežícími Angband.

Lid Fingolfinův a Finarfinových synů musel jít pěšky přes ledové kry Helcaraxe, mnoho jich zahynulo a proto pak neměli Feanorův rod příliš v lásce. Když vstoupili do Středozemě, vysvitl poprvé Měsíc, a když došli do Hithlumu, vyšlo Slunce. Morgoth i jeho příšery jím byli po nějakou dobu vystrašeni, Noldor toho však neuměli využít, neboť příliš mnoho mrtvých leželo mezi syny Feanora a Fingolfinovým lidem. Nakonec se smířili a Feanorovi synové odešli na východ, kde střežili východní přístup do Beleriandu. Fingolfin, který byl uznán za krále Noldor, zůstal s Fingonem v Hithlumu, zatímco Turgon se usadil v Nevrastu a Aegnor s Angrodem chránili severní hranici v Dorthonionu. Průrvu Sirionu strážil Finrod, který vystavěl na ostrově Tol Sirion věž Minas Tirith, kde sídlil jeho bratr Orodreth.

Padesát let poté se Ulmo zjevil ve snu Finrodovi a Turgonovi a poradil jim, aby si vystavěli skryté pevnosti. Finrod byl při návštěvě Doriathu velmi nadšen Menegrothem a nechal si od trpaslíků vytesat sídlo Nargothrond u řeky Narog. Usadil se tam se svým lidem a byl zván Felagund, Hloubitel jeskyní. Na cestě do Doriathu jej tehdy doprovázela Galadriel, která tam pak zůstala jako žena Celebornova. Turgon zatím žádné vhodné místo nenašel. V té době vyslal Morgoth velikou armádu, která zaútočila průrvou Sirionu na západě a Maedhrosovou markou na východě. Došlo k Třetí bitvě nazvané Dagor Aglareb, Slavná bitva, neboť elfové zvítězili a vybili skřetí armádu do posledního muže. Brzy nato odhalil Ulmo Turgonovi skryté údolí Tumladen obklopené prstencem vysokých štítů a Turgon tam tajně odvedl svůj lid a vystavěli město Gondolin. Přístup byl pouze tajným podzemním tunelem a žádný Morgothův špeh jej neodhalil. Dvě stě let po Dagor Aglareb se z bran Angbandu vyplížil Glaurung, první z ohnivých draků Severu, zvaný též Největší Zeměplaz. Byl však ještě mladý a neměl úplný pancíř, proto nevydržel ostřelování šípy elfí jízdou a utekl zpět. Pak byl dalších dvě stě let mír a Angband byl obklíčen a hlídán elfy.

Více než tři sta let uplynulo od příchodu Feanora do Středozemě, když do Beleriandu přišli první lidé. Procitli daleko na východě v den, kdy poprvé vysvitlo Slunce, rychle se rozmnožili a začali zalidňovat Středozemi směrem na jih a na západ. Byli slabší než elfové, smrtelní a také snáze upadali do tenat Temného pána, který to rychle rozpoznal a začal je zastrašovat a kazit. Většina lidí se tak přiklonila na jeho stranu, jen někteří odolali a vydali se na západ hledat ochranu. Do Beleriandu došly tři rody, které pak vždy stály na straně elfů. Rod Beora Starého žil nejdříve v Estoladu a pak se usadil v Dorthonionu, rod Marachův se také nejprve zdržel v Estoladu, aby nakonec došel do Dor-lóminu, který dostal od Fingolfina lénem. Rod Haldadův se usadil v Thargelionu, tam jej ale přepadli skřeti a zabili mimo jiné i Haldada a jeho syna. Vedení se ujala jeho dcera Haleth a odvedla rod nadále zvaný lid Haleth do lesa Brethilu. Tři rody v Beleriandu velmi prospívaly, nabyly moudrosti a mnozí z potomků budou navěky opěvováni v písních.

V zimě roku čtyři sta padesát Prvního věku byla Doba míru skončena náhlým útokem Melkora, který vypustil obrovskou záplavu plamenů a ta navždy spálila Ard-galen i mnoho elfů, kteří nestačili uprchnout. Za plameny vyrazili Glaurung Zlatý, praotec draků, Balrogové a černé armády skřetů. Tak začala Čtvrtá bitva Dagor Bragollach, Bitva náhlého plamene, a boje trvaly až do jara. Skřeti vyplenili Thargelion a Východní Beleriandů; Caranthir, Amrod a Amras se stáhli na jih od Ramdalu, Celegorm a Curufin uprchli do Nargothrondu, jen Maedhros s Maglorem se ubránili na Himringu. Nepřítel zvítězil i na vysočině Dorthonion, padli Angrod, Aegnor i hlava Beorova rodu Bregolas s většinou svého lidu, nepřítel útočil silně i u průrvy Sirionu a jen díky hrdinství Barahira byl Finrod Felagund zachráněn z obklíčení a ustoupil zpět do Nargothrondu, kam prchl i Orodreth, neboť Sauron dobyl Minas Tirith. Za cenu těžkých ztrát byl ubráněn Hithlum, zahynul však král Fingolfin, když rozlícen porážkou vyzval na souboj samotného Morgotha a po těžkém boji podlehl. Nepřítel oblehl Hithlum a pokusil se prorazit až k ústí Sirionu, do cesty se mu však úspěšně postavili Sindar a lid Haleth pod velením elfa Belega Lučišníka. Novým králem Noldor se stal Fingon, kterého sedm let po Dagor Bragollach Morgoth znovu napadl a skřety se podařilo z Hithlumu vyhnat až s pomocí Círdana, který připlul se svým lidem po fjordu Drengist. V boji padl vládce Dor-lóminu Galdor Chrabrý a vlády se ujal Húrin, král Fingon raději poslal svého syna Gil-galada do bezpečí Přístavů. Byl navždy ztracen také Dorthonion, kde po Dagor Bragollach zůstal jen Barahir se svými muži. Morgoth je krutě pronásledoval, až všechny vybil a přežil jen Beren.

Ten žil ještě čtyři roky v Dorthonionu a pověsti o jeho činech se rozlétly po Beleriandu. Pak zlo vyplnilo vysočinu a Beren, veden osudem, prošel Pásem Melian do Doriathu. Tam spatřil Lúthien, dceru Thingola a Melian, a nazval ji Tinúviel neboli Slavík, Dcera soumraku. Vznikla mezi nimi velká láska opěvovaná v mnoha písních a Beren požádal Thingola o její ruku. Ten ji nechtěl dát obyčejnému smrtelníkovi a podmínil svůj souhlas dle jeho názoru nesplnitelným činem: chtěl, aby mu Beren přinesl Silmaril. Tak svázal osudy své říše s kletbou Noldor a rozhodl o jejím konci. Beren požádal o pomoc Finroda a ten, chtěje splatit starý dluh ze Čtvrté bitvy, rozhodl se jet s ním. Jeho lid ho ale nenásledoval vystrašen sýčkováním Curufina a Celegorma, kteří v hloubi duše doufali ve Finrodovu smrt. Oni pak zamýšleli vyrvat vládu nad Nargothrondem jeho dědici Orodrethovi. Beren s Finrodem Felagundem a deseti elfy odjeli na sever, kde je u Tol Sirionu zajal Sauron a jednoho po druhém zabíjel, tak došlo i na Finroda. Přežil jen Beren, kterého zachránila Lúthien spolu s Huanem, psem Valar, který v souboji porazil Saurona převtěleného v ohromného vlkodlaka. Dol Guldur byl na čas vyrván temné moci a vězňové osvobozeni, v Nargothrondu se tak dozvěděli o smrti krále Felagunda, prohlédli záměry Curufina a Celegorma a vyhnali je. Zůstal tam jen Celebrimbor, který se odvrátil od skutků svého otce a vykonal mnohé za Druhého věku v Eregionu. Mezitím Beren s Lúthien pokračovali v cestě na sever až do Angbandu, kde Lúthien písní a kouzlem uspala Morgotha i jeho služebníky a Beren vyňal z koruny Temného pána jeden Silmaril. Než stačil vyjmout ostatní, Morgoth se začal budit, Berena s Lúthien zachvátil strach a začali prchat. Do cesty se jim postavil strašlivý vlk nazývaný Carcharoth, Rudá morda, nebo také Anfauglir, Vyprahlý chřtán, a ukousl Berenovi ruku s klenotem. Silmaril jej začal v útrobách pálit a Carcharoth se v bolestném šílenství rozběhl na jih a všude šířil zkázu. Zraněného Berena i Lúthien zachránili orli, kteří je přenesli do Doriathu. Tam se Beren uzdravil a král Thingol mu dal Lúthien za ženu. Brzy poté vtrhl do Doriathu i Vlk hnaný mocí Silmarilu, které neodolal ani Pás Melian. Po velikém boji jej zabili a vyřízli Silmaril z jeho útrob, při boji ale zahynul Huan a Beren sám byl smrtelně raněn. Tehdy duše Lúthien odešla do Valinoru a tam před Valar zazpívala nejkrásnější píseň, jakou kdy svět slyšel. Ti se slitovali nad jejich velikou láskou a dovolili jim prožít ještě jeden život, který strávili ve štěstí na Tol Galenu.

Maedhros byl povzbuzen úspěchem Berena a snažil se pohnout Beleriandské ke konečnému zůčtování s Morgothem. Spojil syny Feanorovy, přidali se Fingon s Turgonem a dokonce i trpaslíci z Ered Luin. Nepřipojili se elfové z Nargothrondu rozezleni na Curufina a Celegorma, ani lid Thingolův, kterého titíž vyzvali slovy hrubými a výhružnými, aby jim vydal Silmaril, k čemuž měl pramálo chuti. Bylo rozhodnuto, že synové Feanorovi zaútočí z východu a Turgon s Fingonem a lidem Húrina ze západu. Tak začala nešťastná Pátá bitva Beleriandských válek nazvaná Nirnaeth Arnoediad, Bitva nesčíslných slz, neboť Morgoth byl připraven a vrhl jim v ústrety ohromnou armádu skřetů vedenou Balrogy a mnoha draky s Glaurungem v čele. V boji s Balrogy padl král Fingon, v boji s Glaurungem padl vládce Belegostu Azaghal a synové Feanorovi prchli do Ossiriandu. Padlo mnoho lidu z Brethilu včetně jejich vůdce Haldira a z mužů z Dor-lóminu se nevrátil jediný, neboť až na Húrina, který byl zajat, padli všichni při krytí Turgonova ústupu. Bylo rozvráceno Fingonovo království a zle zdecimována vojska Nargothrondu i Gondolinu, stihla se však stáhnout do svých skrytých pevností a Morgoth po nich marně pátral. Orodreth i nový král Noldor Turgon měli pak pramálo chuti vyjít s vojskem znovu do boje. Rok poté byly dobity i Přístavy a lid Círdanův se zachránil na ostrově Balar, s nimi i Gil-galad. Toho roku se také narodil Tuor, potomek lidu Haleth a Beorova rodu, který později odešel do Gondolinu, získal tam velkou vážnost i mnoho moudrosti, oženil se s Turgonovou dcerou Idril a vykonal velké činy.

Další zlé osudy Beleriandu jsou úzce spjaty s Húrinem a jeho synem Túrinem. Zajatý Húrin Morgothovi vzdoroval, až ten ve vzteku proklel Húrinův roda Húrina samotného přikoval na Thangorodrim, aby shlížel na utrpení své rodiny. Túrin se narodil v rok Páté bitvy a byl odeslán na vychování do Doriathu, pak žil v Západním Beleriandu a bojoval proti Morgothovi tak udatně, že jej Temný pán pronásledoval, jak jen mohl. Nakonec Túrina zajali skřeti, byl ale vysvobozen Belegem, kterého přitom nešťastnou náhodou zabil. Pak se uchýlil do Nargothrondu, kde nabyl velké vážnosti a lid Orodrethův, podnícen jeho odvahou, odvážil se vystoupit proti Morgothovi. Tím se prozradili a Temný pán na ně poslal skřety s Glaurungem. Nargothrond byl vypleněn a většina lidu zabita, Túrin opět přežil a uchýlil se na Amon Obel ke zbytkům lidu Haleth vedeným Brandirem, kde žil pod jménem Turambar. Zvěsti o zkáze Nargothrondu došly do Doriathu a Túrinova sestra Nienor se vydala bratra hledat, narazila na Glaurunga a ten ji očaroval, takže ztratila paměť. Ujal se jí Brandirův lid, kde jí pojmenovali Níniel a mezi ní a Túrinem vznikla láska, nevěděli totiž, že jsou sourozenci. Tři roky po zkáze Nargothrondu se Túrin prozradil a Glaurung se vydal k Brethilu, Túrinovi se jej ale podařilo v údolí Teiglinu zabít. Umírající Glaurung sňal kouzlo z Nienor a ta, když zjistila, že čeká dítě s vlastním bratrem, se zabila. Túrin nejprve v hněvu zabil Brandira a pak nalehl na meč.

Po smrti Túrinově byl Húrin propuštěn a chtěl nejprve najít útočiště u Turgona, byl ale sledován Morgothovými špehy a tak, i když jej opatrný Turgon nepustil přes hory, Temný pán odhalil, kde leží Gondolin. Pak Húrin přinesl králi Thingolovi z trosek Nargothrondu slavný Nauglamír, Náhrdelník trpaslíků, a navždy odešel z písní. Říká se, že se v zoufalství vrhnul do oceánu.

Leč zlo, zaseté Morgothem, žilo dál. Král Thingol požádal skupinu trpaslíků dlících tehdy v Menegrothu o zasazení Silmarilu do Nauglamíru a oni to provedli, pak však zatoužili po drahokamu sami a Thingola zavraždili. Doriathští elfové je pozabíjeli, některým se ale podařilo uprchnout do Nogrodu, kde lživým podáním příběhu vyprovokovali výpravu proti Doriathu. Protože po Thingolově smrti Melian odešla zpět do Valinoru a kouzlo Pásu pominulo, trpaslíky nic nezastavilo a Doriath byl vypleněn. Na zpáteční cestě je přepadli elfové z Ossiriandu a všechny pobili, Beren sám zabil krále Nogrodu a vzal mu Silmaril. Jeho syn Dior se ujal vlády v Doriathu, království však bylo velmi oslabeno. Dva roky poté Beren s Lúthien znovu zemřeli a Silmaril se vrátil k Diorovi. Tehdy si Feanorovi synové připomněli Přísahu, Doriath přepadli a tak došlo k druhému Vraždění rodných. Dior zabil Curufina i Celegorma, sám však zahynul a s ním i jeho žena, synové a většina jeho lidu. Království Doriathu bylo navždy zničeno a zachránilo se jen nemnoho elfů, kteří uprchli k ústí Sirionu, kde se usadili, mezi nimi i Diorova dcera Elwing, které se podařilo odnést Silmaril.

Brzy poté se naplnil osud Gondolinu, který byl zrazen elfem Maeglinem žárlícím na Tuora. Útok Morgothova vojska vedeného Balrogy a draky město zcela zničil, zahynul i král Turgon. Zachránila se skupina vedená Tuorem, který v boji na hradbách zabil Maeglina. Po dlouhé cestě se připojili k uprchlíkům z Doriathu v ústí Sirionu, kde se po čase zasnoubil Tuorův syn Earendil s Elwing. Posledním králem Noldor ve Středozemí se stal Gil-galad. Tuor si postavil loď a odpluli s Idril na západ ve snaze dostat se do Valinoru. Po něm vedl lid v ústí Sirionu Earendil, který také toužil doplout do Valinoru a přednést Valar prosby o pomoc. Když byl na jedné ze svých plaveb, přepadli Feanorovi synové věrni Přísaze jeho lid a jen málo elfů se zachránilo na ostrově Balar. I útočník utrpěl velké ztráty, padli Amrod a Amras a ze synů Feanora teď zůstali jen Maedhros a Maglor. Ti sice zajali Earendilovy syny Elronda a Elrose a kupodivu je pak s láskou vychovali, Silmaril jim však opět unikl, nebot Elwing se s ním vrhla do moře. Ulmo ji proměnil v labuť a ona přiletěla na Earendilovu loď, kde se opět změnila v ženu. Earendil si připjal Silmaril na čelo a veden jeho světlem dorazil konečně do Valinoru. Tam, potomek elfů i lidí, poprosil o odpuštění i o pomoc a byl vyslyšen. Valar umístili Silmaril na oblohu a pak vytáhli na Morgotha.

Pět set padesát let po příchodu Feanora do Středozemě tam přišlo nové vojsko ze západu a bylo krásné a strašlivé. Celý sever vzplál Válkou Hněvu, mnohé kraje byly zničeny a Beleriand se potopil za bojů, na jejichž konci byl Morgoth poražen, navždy uvězněn a zbývající dva Silmarily mu byly odňaty. Tehdy se Maedhros s Maglorem naposledy pokusili splnit Přísahu a oba kameny ukradli, jejich strašné činy je však zbavily práva na Silmarily a ty je začaly pálit. Maedhros se se svým vrhl do ohnivé propasti, Maglor ten druhý hodil do oceánu a tak byly oba ztraceny. Nakonec tedy jeden Silmaril spočinul v nitru Země, druhý v hlubinách moře a třetí plál na obloze.

Většina elfů se pak vrátila do Valinoru, někteří si však Středozemi zamilovali a zůstali tam, s nimi i král Gil-galad a Círdan. Elrond a Elros, potomci elfů i lidí, dostali na vybranou, ke kterému lidu se připojí, a Elrond si zvolil elfy. Elros volil lidský rod a byl pak ustanoven králem nad potomky Tří rodů, které vždy pomáhaly elfům proti Morgothovi. Jako odměna byl pro ně vyzdvižen ostrov Númenor mezi Středozemí a Valinorem, kde se usídlili a kam za nimi jezdili elfové a učili je moudrosti. Byli zváni také Dúnedain a Valar jim přidali odolnosti i na délce života a v hlavním městě jménem Armenelos byl zasazen Bílý strom Nimloth pocházející z Celebornu, Bílého stromu rostoucího v Tirionu. Númenorejci ale zůstali smrtelní a nemohli proto do Valinoru. Tím skončil První věk Středozemě, jemuž se také říká Nejstarší časy.

3.

Druhý věk zvaný Černá léta byl zpočátku šťastným, brzy ale začalo klíčit zlo zaseté kdysi Morgothem. Do králů Númenoru vstoupila pýcha a začali Valar zazlívat svou smrtelnost a zákaz plaveb na západ, přestali si také vážit moudrosti a přátelství elfů. S tím nesouhlasila skupina zvaná Věrní či Přátelé elfů, ti však trpěli stále větším pronásledováním. Když nemohli Dúnedain na západ, vyplouvali tím častěji na východ a zakládali ve Středozemi království, která přinášela lidem tam žijícím mnoho znalostí. Nejvíce těchto říší bylo na jihu a i tato spojení Númenorejců s lidmi, kteří byli před Válkou Hněvu většinou spíše na straně tmy, přispívala k jejich zkažení. Na severu Středozemě žili elfové, část pod vedením Gil-galada a Elronda Půlelfa v Lindonu, kde si zbudovali Šedé přístavy, Noldor pak v Eregionu zvaném také Cesmínie, kde navázali přátelství s trpaslíky z Khazad-dum, nazývaném elfy Moria. Oba rody spojením mnoho získaly a kováři klenotů z Eregionu tehdy překonali všechny, kdo v tomto oboru kdy pracovali, s výjimkou samotného Feanora. Pro přátelství s elfy založili Věrní svou říši na severu u ústí Anduiny. Jejím hlavním městem bylo Osgiliath, postavili také věže Minas Anor, přejmenovanou za Třetího věku na Minas Tirith, na západě a Minas Ithil, zvanou později Minas Morgul, na východě.

Ve Středozemi se objevil také Sauron, který chystal pomstu a začal, stejně jako předtím Morgoth, pod maskou přítele, který se rád dělí o své znalosti. Gil-galad a Elrond mu nikdy neuvěřili, snaživé posluchače ale našel v lidech a bohužel i v Noldor, které opět zradila touha po vědění. Za pomoci Sauronových rad vykovali devatenáct Prstenů Moci, Sauron sám pak vykoval Jediný prsten a vtělil do něj velkou část své moci i vůle, takže ten potom mohl ovládat všechny ostatní prsteny. Naštěstí jej při zaklínání slyšel Celebrimbor, nejlepší z Eregionských kovářů klenotů, a varoval elfy a ti schovali Tři prsteny, které vykoval sám Celebrimbor jako poslední z oněch devatenácti, byly nejmocnější a ruka Sauronova se jich nikdy nedotkla. Sauron však postupně získal ostatní, vznesl nárok i na Tři a tak začala Válka o prsteny, za které byl zpustošen Eregion, Celebrimbor zabit a brány Morie se navždy zavřely. Sauronovi pomáhaly všechny Morgothovy nestvůry, které přežily Válku Hněvu, z nichž nejvíce bylo skřetů, a také mnoho lidí z jihu a východu. Přesto nevyhrál a Gil-galad s pomocí Númenorejců jej zastavil na pohoří Ered Lindon, Elrond pak založil útočiště Imladris zvané také Roklinka. Vzdorovala i království na jihu, Sauron si proto vystavěl věž Barad-dur v Mordoru a rozhodl se použít Prsteny. Sedm jich rozdal trpaslíkům, mnoho užitku mu ale nepřinesly, neboť trpaslíci jsou houževnatí a nesnadno se poddávají. Nakonec bylo Sedm buď zničeno draky, nebo je Sauron získal zpět. Lépe se mu vedlo s lidmi, kterým rozdal Devět prstenů, z nichž každý pomohl svému nositeli stát se velkým králem. Nakonec se ale všichni stali stíny a otroky Temného pána a jako Nazgulové, Přízraky prstenu, šířili hrůzu po Středozemi. Říká se, že tři z nich byla knížata Númenoru lapená do osidel své touhy po moci.

Na Númenoru zatím rostla pýcha Dúnedain a nenávist k Valinoru, elfům se začalo říkat Špehové Valar a Dúnedain začali dokonce zanedbávat Bílý strom, který pomalu usychal. Mnozí z Přátel elfů byli zabiti, přesto vytrvávali a mezi nimi nejvíce Amandilův rod, který pocházel od prvního krále Elrose. V době, kdy se ujal vlády Ar-Pharazon Zlatý, prohlásil se Sauron za Krále lidí a začal s útokem na království Númenorejců. Ar-Pharazon se rozhodl vznést nárok na titul Král lidí sám a vypravil se s velikým vojskem na Temného pána. Ten viděl, že moc Númenorejců je větší, než čekal, proto se poddal a byl odvezen jako zajatec do Númenoru. Tam začal štvát proti Valar a lichotit králi, až se stal jeho rádcem. Tehdy se na Númenoru obrátili k uctívání Morgotha a začali chystat útok na Valinor. Sauron se rovněž snažil zničit Bílý strom, a proto se sildur v přestrojení probil strážemi a odnesl plod Stromu, aby jej uschoval. Krátce poté byl Nimloth spálen a osud Númenoru se začal naplňovat. Král vyrazil v čele velikého loďstva na západ a celá jeho armáda byla zničena při velké katastrofě vyvolané samotným Ilúvatarem. Potopil se při ní i Númenor, Valar také vyjmuli Valinor z lidského světa a zakřivili Svět, takže ze Země lidí se stala koule a do Valinoru už nedoplul žádný mořeplavec. Jen elfové, když se cítili unaveni životem a toužili po odpočinku, mohli plout rovně, Země se pod nimi vzdalovala, až dopluli k Avallone a uviděli světla Blažené říše.

Při potopě Númenoru se zachránil Sauron, který opustil své tělo a uprchl do Středozemě, a rod Elendilův, který odmítl táhnout do války a odplul na devíti lodích na východ. Vezli s sebou mnoho krásných věcí jako památku na Númenor, mimo jiné i Palantíri, sedm Vidoucích kamenů darovaných Eldar, a stromeček vypěstovaný z plodu Bílého stromu. Bouře je vyvrhla na břeh a oni vybudovali dvě království. Na severu vládl Elendil království Arnor, jehož hlavním městem bylo město Annúminas, vystavěli také pevnost Fornost a věže na Amon Sul a Emyn Beraid, Věžových kopcích. Elendilovi synové byli odneseni více na jih a založili u ústí Anduiny království Gondor. Anárion se usadil v Minas Anor a Isildur v Minas Ithil, kde také zasadil Bílý strom. Postavili mnoho podivuhodných staveb, ne nejmenší z nich byla nezbořitelná věž Orthank v kruhu Železného pásu. Sauron po návratu do Středozemě zjistil, že za jeho nepřítomnosti moc Gil-galadova vzrostla a dosahuje až k Velkému zelenému lesu za Anduinou. Uchýlil se do Mordoru, vytvořil si novou strašlivou podobu, a když si nasadil Prsten, byl oděn velikou mocí a vytáhl do boje. Dobyl Minas Ithil a zničil Bílý strom, Isildur s rodinou však vyvázli a odnesli i odnož Stromu. Saurona zastavil Anárion v Osgiliath, bylo však jasné, že jen nakrátko. Tehdy se sešel Elendil s Gil-galadem, utvořili jednotu později nazývanou Poslední aliance a v čele velikého vojska elfů a lidí vytáhli na Saurona. Na pláních Dagorladu došlo k bitvě, které se zůčastnily všechny živé bytosti, dokonce i ptáci, a to na obou stranách, neboť Sauronovo zlo bylo velmi rozšířeno. Na jeho straně bojovalo i nemálo lidí númenorejské krve z jižních království, rod Dúrina z Morie zato celý bojoval na straně Aliance. Temný pán byl poražen a nastalo sedmileté obléhání věže Barad-dur, za kterého padl Anárion i mnozí jiní. Nakonec Sauron vyšel ven a svedl souboj, ve kterém zabil Gil-galada i Elendila, pak byl ale poražen a Isildur zbytkem čepele otcova meče Narsilu, který se zlomil při Elendilově pádu, uřízl Sauronovi prst s Prstenem. Sauron opět odhodil svou tělesnou schránku a uprchl, vítězové zbořili i jeho Temnou věž. Isildur se svým lidem byli bohužel krátce nato pobiti skřety u Kosatcových polí a Prsten byl ztracen v Anduině. Tak skončil Druhý věk Středozemě a začal věk Třetí.

4.

V tom věku byla ještě naděje a dosud neuhasla vzpomínka na minulou krásu a radost. Bílý strom kvetl v Minas Anor, kde jej zasadil Isildur na Anárionovu památku, a říše Gondor rozkvétala. Isildurův dědic Valandil se ujal vlády v Arnoru, příliš mnoho jeho lidu však padlo a tak byla říše slabá. Brzy se rozpadla na drobná království a nepřátelé jedno po druhém dobyli. Přesto Isildurovi dědici uchovávali úlomky meče a posloupost z otce na syna zůstala neporušená. Časem se v Gondolinu smísila krev Númenorejců s krví obyčejných lidí, ubylo jim let i moudrosti a polevili v ostražitosti. Když pak král i mnoho jeho lidu zemřelo na mor, vrátili se do Mordoru Nazgulové. Dobyli Minas Ithil a učinili z ní místo tak hrůzné, že byla dále zvána Minas Morgul, Věž zlých kouzel. Boje mezi ní a Minas Anor už neustaly a z Osgiliath se staly ruiny obývané démony. Minas Anor odolávala a dostala nové jméno Minas Tirith, Strážní věž. Přežila i vymření královského rodu a nástup správců, když byl král Earnur zajat Nazguly, viděla také, jak ze severu přišli Rohirrim, Páni koní, usadili se v Rohanu a pomáhali Gondoru ve válkách. Elfové tehdy sídlili hlavně v Círdanových přístavech, v Elrondově Imladris a v Lórienu, kde vládla královna Galadriel. Každý z nich schovával jeden ze Tří prstenů a v Roklince i v Lórienu se ještě dlouho uchovávala blaženost a skvělost elfů dřívějších časů.

Když minula třetina Třetího věku, objevil se ve Velkém zeleném lese Černokněžník z Dol Gulduru a začal tam šířit zlo. Od té doby se lesu říká Temný hvozd. Tehdy také ze západu připluli Istari, čarodějové ze Západu, vyslaní na pomoc proti Sauronovi. Nejmocnější byli Saruman, který se usadil v Orthanku, a Gandalf, který první poznal, že stín nad Temným hvozdem je stínem vracejícího se Temného pána. Byla svolána Bílá rada moudrých, ve které byli kromě Istari také Elrond, Círdan, Galadriel a další vznešení Eldar. Hlavou byl zvolen Saruman Bílý, který znal nejlépe Sauronovy pletichy. Byl to také on, kdo se postavil proti Gandalfovu návrhu zaútočit na Temný hvozd, sám totiž začal toužit po moci a po Prstenu a doufal, že se k němu dostane sledováním Saurona. Brzy zjistil, že Prsten byl ztracen v Anduině, a začal tam hledat, to už mu ale Sauron začal překážet, a tak souhlasil s útokem na něj. Bílá rada Temného pána z Temného hvozdu vyhnala, on ale její útok čekal a připravil si cestu do Mordoru. Tam znovu vztyčil Barad-dur a začal se připravovat k boji. Brzy poté se Bílá rada rozpadla, neboť Saruman se stáhl do Železného pásu a myslel už jen na sebe. Naštěstí se Gandalf včas dozvěděl, že se Prsten již dávno našel a byl odnesen do Kraje Půlčíků v Eriadoru. Začala válka o Prsten, za které byl překován Elendilův meč a jeho dědic Aragorn vystoupil proti Sauronovi. Nakonec byl Temný pán poražen a Prsten, díky pomoci půlčíka Froda, zničen. Tehdy pominula také moc elfů ve Středozemí a oni začali odplouvat do Valinoru. Na poslední loď nastoupili Círdan, Elrond, Galadriel, Gandalf a s nimi i Frodo, tak odjeli ze Středozemě poslední Noldor. Tím skončil Třetí věk Středozemě a nastala Éra lidí.